Julákovic oskořínecké stránky
úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  


Cesta na sever 2017  Dovolená 2016  Cesta na sever 2015  Dovolená 2014 aneb do Butrintu a zpět  Slovensko 2013  K Jadranu a rakouskouherská nostalgie 2012  Dovolená 2011 aneb cesta k Černému moři  Dovolená v Itálii 2010  


Léto 2016. Kosovo, Albánie, hory,...

Čtvrtek, 21.7.
DSC_0023kus po naší zpoplatnělé panelce, pak přes Maďarsko do Sremské Karlovice, Eco camp Fruška Gora. N 45.174412 E 19.929886. V Novém Sadu jsme projeli východním krajem, kde staví, nebo opravují nový most přes Dunaj. Železnice a jednosměrka pro auta vedou spolu po jedné lávce, řídí to chlapi s vysílačkou. To je poprvé, co jsme někde podruhé. Tato věta způsobila pobavení v autě, stejně Maruščina výměňárna (směnárna). Víno červené, koupené už na pumpě v Maďarsku. Kvalitní. Předloňská Carica Milica taky ušla, ale tohle je jiná váhová kategorie.

Pátek, 22.7.
DSC_0009Ráno pakujeme a jedeme do Sremské Karlovice na kafíčko. Foto před srbským bohosloveckým seminářem, kde studoval (pra)dědeček. Jedeme dál na jih, podle řeky Ibar. DSC_0030Zastavujeme u pevnosti Maglič, N 43.613087 E 20.550732, zdoláváme ji a za odměnu se koupeme v řece.
Pokračujeme na Novi Pazar a do Černé Hory. V Rožaje uhýbáme doleva a po přejezdu horského sedla se nám Kosovo otevírá jako království za sedmero horami. Někde v dálce tušíme Šar Planinu. Prameny Drinu, kde se chci optat na nocleh, začínají honosnou bránou a hned sem zajelo pár drahých aut, tak to nebude pro nás. Okolo Peče, směr Priština, po nové dálnici do Prizrenu. Zdálky se město připomnělo večerními světly, nad nimiž se vznášela koruna prizrenské pevnosti. Zdejší večerní život je úchvatný a dopravní situace nepopsatelná. DSC_0133Camp Prizren N 42.206509 E 20.752443 existuje, obsluhuje to partička free lidí. Kolem šumí horský potok. Stavíme stan, holky zalezly spát a my s Martinou na břehu potoka popíjíme docela dobré červené víno 2 litry za 5€.

Sobota, 23.7.
DSC_0104Ranní kafíčko vedle v hospodě Natyra, vaří tu až od 11:00. Místní kohout a andulky zařizují hudební kulisu. Pak jedeme na Prevallu, N 42.174400 E 20.962914, tady už se snídaně daří, hospod je tu několik. Stoupáme (již pěšky) na jih směrem k hraničnímu hřebeni Šar planiny, na půli cesty ke Gužbabě se kocháme. Dost lidí tu stanuje navolno, občas je slyšet stádo ovcí a štěkat šarplanináře, na kterého jsme si hned zkraje ulomili klacek.
Bistra, Gužbaba, Konjuška a Crni vrv odtud vypadají jako ležící obr.
Za odměnu koupačka v potoce. Vpodvečer jdeme na prizrenskou pevnost. Cesta začíná u hospody Natyra, kde jsme byli ráno. Napřed jde jakoby opačně, ale pak se dá údolím vzhůru. Stoupá pozvolna lesem a končí u pevnosti. DSC_0162Pokračujeme do Prizrenu a couráme starým městem a po korzu.
DSC_0169

Neděle, 24.7.
Balíme a mažeme do Albánie. docucamp1Chlapík z kempu se se mnou fotí, zaujalo ho moje tričko od Uaxu. (už to visí na fejzbuku - Docu Camp Sharri) https://www.facebook.com/CampPrizren/
docucamp2Jedeme do Radomirë, cestou se stavujeme na kafíčko u elektrárny u Lusenu a radíme kolemjedoucím čechům, jak se dostat ke Drinu a nabrat tam vodáky. DSC_0230Naše cesta je na mapě značená skoro jako polňačka a ta jejich, co měli jet, jako I. třída. Je to naopak a šipky žádné. V Radomirë chvilku zůstaneme. Odtud se dá jít na Korab. Odbočka do Radomirë taky není značená, ale navigace si s tím poradí. Napřed je po pravé straně (asi dříve) nemocnice a odbočka je hned ta první větší cesta doleva. N 41.829983 E 20.461349. Je to sjízdé i pro normální auto. Hospoda a penzion Haxhi Hima, N 41.814125 E 20.488815.
RadomirëKolem hučí horský potok, vedle se topí v sýrárně, na návsi stavějí mešitu a koně a osli svážejí seno z okolních luk. V obchodě jsme si chtěli koupit zmrzlinu, ale paní nám to dala jako bakšiš, protože jsme hosti.
20160724_193935Večer sedíme u vína a koukáme, kam zítra polezeme. A to je teprve začátek. Ten kopec, na který ukazuje hrdlo láhve, obejdeme zleva. V láhvi byl kosovský Vranec. Nádhera.

Pondělí, 25.7.
Hm. V naší smečce začla řádit nějaká cestovatelská viróza. Jak mám té chorobě vysvětlit, že nejme žádní cestovatelé, anobrž rodinka na dovolené jedoucí k moři?
Martina s Ančou vyrazila do Peshkopi na nákup a natisknout peníze a já tu hlídám Marušku, sedím před hospodou a pozoruji cvrkot. Jsou tu hned 2 sýrárny, ráno se tu stavovali chlapi s bandaskami. Před chvílí jeden kovboj ukázkově procválal okolo, pozdravil hostinského a zmizel mezi kopci. Další veze seno, sedí bokem a něco listuje v mobilu. Koně tu nemají uzdečku, sedla vypadají jako westernová, ale je to ze dřeva, napřed se na to sedne jako na vysoké zábradlí, pak se přehodí noha (anebo nepřehodí) a už to jede. Hospoda má strategickou polohu. Každý, kdo jede s mlíkem, musí okolo. Stejně tak do Strodoku, to je další ves.
šarplaninářOd rána se zatahuje, hory už jsou v mlze a asi bude bouřka. Ještěže jsme tam nelezli. Akorát bychom zmokli a stejně nic neviděli.
Odpoledne jsme si s Ančou vyšlápli nad vesnici cca 200 výškových metrů, prozkoumali louky a jejich závlahový systém.
DSC_0364Včera jsme testovali pivo. Tirana. Takovej hajneken. A dnes jsem hrábnul vedle a bylo to lahvové z Kišiněva. Stejné, jako tiranské. Večer dáváme červené vino. Pinot Noir z Kosova. Super.
Tady se mi líbí, sem budu chodit.

Úterý, 26.7.
Ráno sice vypadá hezky, ale zase se dělá nad horami deka. Balíme, platíme. Cena velice příznivá. Za 2 dny pro 4 osoby, tedy dva pokoje po dvou postelích s příslušenstvím, veškerým jídlem, kafíčky, sýry, saláty, žbrďolami, pivy a víny i s dýškem 13000 Leků. To je asi 100€.
DSC_0378Ještě k penzionu a baru Haxhi Hima: má tu 5 pokojů po 2 postelích s příslušenstvím, což je turecký záchod použitelný jako sprcha a s umyvadlem. Na společné chodbě je lednice a ještě jeden pelech, kdyby to nestačilo, na terase je sedací souprava a výhled na Korab. Veškeré jídlo je dole.
A jak se tak balíme, nad horami se chystá boží dopuštění. Jedeme přes Kukës, nakupujeme tady nabíječku pro Maruščinýho ifouna, baštíme v jednom fastfoodu, kde nám paní uválí, osází a upeče pizzu, další paní v supermarketu u pokladny anglicky pokonverzuje, jako konečně všude jinde dříve a už to mastíme mezi horami po dálnici, co vede z Prištiny prakticky až do Tirany. Předloni jsem ty dálnice pohaněl, letos to beru zpět. Na starších úsecích jsou ty nejhorší hupance vyznačené alespoň omezením rychlosti, byť až za hupancem. Odpoledne jsme u moře. To je podruhé, co jsme někde podruhé. DSC_0486 Nashos Ouzeri. Pan šéf nás po dvou letech poznává. Nic se tu zaplaťpámbu nezměnilo, kromě toho, že nad kempíkem rostou terasy s dřevěnými chatičkami, ale přes olivy to není ani moc vidět.

Středa, 27.7.
Proklus na křižovatku do staré Himary a zpět (5km, 100m převýšení) + koupel v moři = přestaly mě bolet záda. Přes den chrochtání v moři, odpoledne a večer mám obdobný potíž, jako Maruška v neděli, ale rakie to vyřešila. DSC_0420Předtím procházka.

Čtvrtek, 28.7.
Výlet do Orikumi za účelem prohlídky starověkého Oricum. Přístav a město z dob římských, zničené za občanské války Caesar vs. Pompejus.
DSC_0450V Orikumi je šipka, pak se jede kolem pláží na konci Vlorského zálivu, dá se tu příjemně vykoupat. Pak je brána do námořní vojenské základny. Kluk se samopalem a jeho kolega chvilku cosi vyřizují po telefonu, pak i já musím povídat s kýmsi na druhé straně, kdo mluví anglicky stejně blbě jako já. Nakonec jsme po kontrole pasů vpuštěni. Couráme po akropoli, pak si ještě chvilku povídáme s malířem, co má ateliér ve služebním domku archeologického parku.
Ven to šlo snadněji. Oběd v první pizzerii od brány, ráchačka a návrat. Zastávka v Llogarském parku mi neprošla.

Pátek, 29.7.
20160729_183239Nemožné se stalo skutečností. Prošel mi čtvrtý den na jednom místě. Před polednem jsme si vyjeli nahoru do Himary. Jsou tu zbytky hradu a osídlení datovaného do pozdní doby bronzové, proslavené v mnoha bitvách s Turkem ("...tak už pojď, stačilo..." přerušuje mě Maruška v překládání informační tabule... v 19. století používané již jako vesnice, ve 21. století se tu objevili Juláci, zaplatili 300 ALL a byli bez boje vpuštěni). DSC_0493 Škola s vtipnou malbou na zdi, pravoslavný klášter. Několik hospůdek, ale pro nás nejdůležitější ta vedle pumpy. N 40.119480 E 19.732883. Zaparkuje se vedle kapličky pod olivou. Modrooký řek a zároveň majitel nabízí řecký salát a omeletu, rajčata má ze své zahrady (a cibuli, česnek, okurku, možná i ty super olivy, co baštím jenom já) a skoro se omlouvá, že jsou malá vesnice. To nás však naopak těší. Pohled z hradu na novou část Himary nás poněkud odpuzuje svými rekreačními zařízeními. Pěkně jsme se přepapali. Pivko Berg bier podle všeho z Tirany, zatím medle nejlepší. Kolemjedoucí chlapíci zastavují, někteří tankují, všichni si dají pivko a probírají politiku. Děti zvědavě okukují naše blonďaté a pihovaté a trochu do růžova přismahlé slečny. Děda ze vsi se s námi dává do řeči, odkud že jsme, pamatuje Československo a zdůrazňuje, že Himara je řecká a ne albánská. Nojo.

Sobota, 30.7.
20160730_130900Pakujeme a vyrážíme si prohlédnout Gjirocastru. Nádherné město s hradem. Na hradě jsou rozsáhlé vnitřní prostory. To se hodí zejména kolem poledního. Z města pokračujeme směr Permet. Koupeme se v řece Drino. Pak už jedeme kolem Vjosy, do které se Drino vlévá. Chceme zakempovat podobně jako před 2 lety u starých lázní za Permetem u kaňonu řeky Lengarice. Dost se to změnilo, rozsáhlé terénní úpravy, chlapík s visačkou, spousta lidí, na tom našem spacím místě je parkoviště a kempovat nám chlapík nedoporučuje, už to tam malí zabrané nějací potulní lidi. To je poprvé, co jsme někde asi naposledy. Jako předloni už to nebude. Tak pokračujeme kolem Vjosy za Erseku na Farmu Sotiru.
spic2016_18.12.16_07.52.50To je potřetí, co jsme někde podruhé. Stavíme stran a objednáváme pstruhy. Kolem šumí potok a přepady na sádkách, je příjemných 23 stupňů v 1000 m.n.m. mezi kopci. P8021169Zahlédli jsme i špice, co s námi šel předloni na procházku.

Neděle, 31.7.
DSC_0626Pokračujeme směrem Korča. Cestou uhýbáme ke Gjanckému jezeru. Je to přehrada mezi horami a uprostřed vodní plochy zbyl ostrůvek s jedním stromem. Za vesnicí Ujëbardhë je lom a trochu lepší cesta odbočuje vlevo. Napřed je jakási farma tvářící se jako hospoda. Pán krmil slepice, pozval nás dovnitř, ukázal chlaďák. Objednali jsme si kafe a nějaké vody a sedli si ven. Pán dál krmil slepice. Pochopili jsme, že naše albánština je fakt hodně slabá, vzali plechovky s ice coffee, zaplatili a popojeli dál. (Jo znamená ne a Po znamená ano, kroucení hlavou je taky naopak, ale jen někde). Asi za 200m je cosi dalšího rekreačního, ale už jsme to nezkoušeli.
20160731_124732Posadili se pod olivu, vybalili jídlo, poobědvali, vykoupali se a pokračovali do Korči.
DSC_0650Vyjeli jsme k Sv. Iljovi, je tu na vrcholu nový kříž a nová kaple, úžasný výhled na město, okolní hory včetně Galičice a je tušit Ochridské jezero. Kousek pod vrcholem je hospůdka a jakýsi megahotel tč. částečně opuštěný.
A jedeme k Prespanskému jezeru, přesněji na jeho albánskou stranu, zajíždíme do Pustce, kocháme se a na spaní směřujeme do Otěševa v Makedonii.
20160731_191754P8041392V restauraci Lakeview potkáváme Ňufa. Dáváme si Vranec a palačinky.

Pondělí, 1.8.
Přes Galičici, nikdo se ale nechce kochat. Kolem Ohridu, přes Librazhd, tam jsme strávili poledne, poslali konečně pohledy. Městečko mezi horami. Mažeme k moři, odpočinek na pláži nad Dračí a zkoušíme campík kousek za Lezhe.
Kemp Torino u pláže za Shëngjinem. Dost daleko od přístavu, aby se dalo vlézt do vody. Hospůdka u toho, 5 € za noc. N 41.779705 E 19.604126 Jsme tu sami. Je tu pár komárů z laguny, co je na druhé straně písečné kosy.

Úterý, 2.8.
Chrochtačka na pláži a obžerství v hospůdce. Fouká západní vítr a v metrových vlnách na písečné pláži se krásně blbne. Jsou vidět kopce nad Ulcinjí a vsadil bych se, že pohoří za tím je Lovčen. V hospůdce točí Nikšičko pivo, do Černé Hory je to kousek.
Na Shëngjin a jeho paneláky koukáme z pláže, Lezhë máme za zády.
Včera mi neprošel výlet na Rodonský mys. Vybíhá do moře severně od Drače a ukončuje dlouhatánskou písečnou pláž. Kempík tu žádný nebyl, ale nespočet nabídek volných pokojů. Pláž je docela zabydlená. Tady, co teď jsme, je pár lidí. Hustší je to blíž k Shëngjinu. Příjezd od Lezhë je krutě industriální. Předpolí přístavu, zásobníky na naftu, nebo čeho, ale najednou první hotel a už všude kolem stánky s nafukovacím kdovíčím, hospůdky, pizzerie, borovice, akáty, na silnici vrány (při mém morningrunu a opravdu vrány) a řvoucí cikády.
Kempík je standardně vybavený, mají tu i tři bungalovy s klimoškou, o úklid se průběžně starají slepice a jedna hlídací koza. Voda je pitná ze studny. Paní šéfová umí italsky a její dcera anglicky, až se z toho červenám.
DSC_0704Vpodvečer jdemem na průzkum lagun na jižním konci. Večer obžerství v hospůdce.

Středa, 3.8.
DSC_0719Jedeme do Durmitoru, když už to máme do Černé Hory tak blízko. Camp Cafe asi 6km před Žabljakem, N 43.095234 E 19.104860. Předloni jsme jeli okolo a zaujalo nás to. Koně, hospůdka, pár chatiček. K sedlu je to asi 5 km, dnes jsme si vyšli do krčmy, kde jsme před 2 lety koštovali likéry. Krčma je asi 1km pod sedlem. A ze sedla je to asi 6km na Bobotov Kuk. DSC_0746To by bylo, abychom to zítra nedali.


Čtvrtek, 4.8.
DSC_0775Dali. Vstávačka v 6, na Sedle jsme byli (autem) po půl sedmé, něco pojedli a vydali se na Bobotov Kuk. Kolem plesa Zeleni Vir. Od Sedla je to výšlap asi 500m, pak pohoda, ale k plesu se musí dost sejít. Pak už je to cikcak po louce do sedla pod vrcholem. Občas jsou natažená lana, která vedou až pod vrchol. Ten jsme zdolali někdy před polednem a dolů jsme šli cestou, která končí u silnice Plužine - Žabljak asi 2 km od sedlem na opačnou stranu. K autu jsme to doťapali po silnici. Cesty jsou velmi dobře značené, nedá se to poplést.
Anča šla cca půl cesty naboso. Celý den nebe bez mráčku. Více zde

Pátek, 5.8.
Snídaně, pakujeme, 7.50 € za noc. Kocháme se u kaňonu řeky Tary.
Cestou se rozhodujeme, že to dáme rovnou dom.

Sobota, 6.8. v 01:30 jsme doma.

Resumé letošní dovolené:
Nejlepší pivo je doma v lednici.
Víno: kosovskému vranci se máloco vyrovná. Stejně tak pinot noir.
Pálenka: Rakia rulez!!!
Ňuf se má celkem dobře.

--------------------------------------------------
Výlet na Bobotov Kuk - expoziční terapie hypsofobie.
DSC_0800Sem jsem se chystal od r. 1985, kdy jsem dostopoval do Sv. Stefana, obešel Lovčen, Kotor, Herceg Novi, ale do hlubšího vnitrozemí se nepustil. Limitem byl počet dinárů omezený devizovým příslibem. O nevýhodném kursu ani nemluvě.
Předloni jsme si k hoře nadálku přičichli ze Žabljaku a letos to konečně vyšlo.
Kempíku Camp Cafe jsme si všimli už předloni cestou ze Žabljaku k Pivskému klášteru. Silnice č. R 14 Žabljak - Trsa - Plužine. Odtud je to do Sedla kousek, zároveň se v Sedle dá zaparkovat. N 43.098492 E 19.050592. Cestou potkáme krčmu, kde se lze občerstvit pivem, některým likérem nebo pálenkou, koupit si láhev, či malou flaštičku. Ze sedla vyrážíme asi v 7:00, mezitím přijel chlapík od národního parku a skásnul nás o 3€ za dospělou osobu. Stejně jako posledně. Mapu jsme měli a spolu s námi stoupala vzhůru i francouzská dvojice, co jsme je potkali v Žabljaku v turistbyru.
Už v Sedle je krásný výhled na obě údolí. Cesta je dobře značená a vede podle hřebenu a vrcholu Uvita greda, po jehož levé straně je sedlo, kam se drápeme za pomocí ocelových lan spolehlivě uchycených ve skále. Jistit se není třeba. DSC_0784V sedle se kocháme pohledem na zmíněný vrchol a stádo kamzíků, kteří chodí po skalní římse, sbíhají zelenou stráň a činí jiné vylomeniny, jako by se nechumelilo.
Pak jdeme Surutkou, krasovou dolinou s několika závrty a malinkým plesem. Za dalším sedlem čekám pleso Zeleni vir, ale místo toho na nás vykouk Bobotov Kuk a trochu mě štve, že musíme slézt asi 100 výškových metrů. Kousek vedle plesa je rozcestí. Jedna cesta dolů k silnici, kterou chci použít na zpáteční cestu, byť to znamená asi 3km po silnici a 200m výškových k autíčku. DSC_0806Další cesta vedek ke Škrčskému jezeru a ta třetí na náš vrchol. Začne to suťoviskem, jedním krátkým úsekem s lanem a dál po rozkvetlé stráni až do sedla pod Bobotovým Kukem. Odtud vede cesta do Žabljaku, my pokračujeme doleva pod vrcholek, cesta vede zleva na severní stranu hory. Opatrně nakukuji, co mě čeká za každým balvanem, co se tváří jako konec světa. Kde se vzala ta moje hypsofobie, nevím. Jsem si jistý, že v r. 1985 by mě to ani trochu neznervóznilo.
Ale pořád se to dá jít po zadních, byť ty přední paznehty občas celkem zbytečně cpu do drnů s alpským hořcem. Dalších cca 30m cesty na vrchol je opět zabezpečených ocelovým lanem a posledních 10m je zase v pohodě po zadních. Žabljak jako na dlani, vidíme Crno jezero, co jsme se před 2 lety koupali, na druhé straně Škrčské pleso a dohromady prakticky celou Černou horu.
DSC_0812Nahoře jsme byli asi v poledne. Holky to daly v pohodě, já se z té vejšky kupodivu nepodělal, nahoře jsem se zadkem zakotvil mezi dva balvany a byl schopen podle mapy holkám ukazovat, co kde je.
Cesta dolu: předtím, než slezeme až k Zelenému viru, nemůžeme minout balvan se šipkami. Vydáváme se "zlatou střední cestou", nikoli na Surutku, ani Škrku. Druhá půlka sestupu vede skoro po vrstevnici krasové doliny Urdeni do a pořád musím slibovat, že ta silnice už je kousek. Vidět je ale až posledních 30m cesty. Pak už vidíme Sedlo s takhle malinkatými zaparkovanými autíčky. Cestou naše skupinka a kolemjdoucí krávy působí zajímavé dopravní zapeklitosti pro míjející se auta.
Jestli vono by to nebylo lepší přes Surutku...
mořská_panna
----------------------------------------
Pohled z Gjirokastry poslaný z pošty v Librazhdu došel 18.8.
----------------------------------------
Chvilku mi vrtalo v hlavě, jak paní poznala, že jsme hosti. Pan šéf z penzionu bude nejspíš její manžel, tak si to nějak zavolali nebo napsali. Ale asi to je jináč. Naše průměrná rodinná výška je cca o hlavu větší, než kohokoli tady. Navíc taková koncentrace pihovatých, zrzavých a blonďatých dětí je tu nevídaná. A dospělá ženská v sukni po kolena? Hmmm...




dum
juhele@nedele:~$ how_are_things_in_oskorinek
Cloudy, 10°C
juhele@nedele:~$



Obec OskořínekObec Hrubý JeseníkTJ Sokol OskořínekZŠ Hrubý JeseníkBabiččina kuchařka
Bylinky pro koně

mapa


juhele@nedele:~$ my_php_ddate
Today is Boomtime, the 5th day of The Aftermath in the YOLD 3183. Celebrate Maladay.
juhele@nedele:~$




Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata
tomas.julak@gmail.com