Julákovic oskořínecké stránky
úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  


Gruzie 2018  Cesta na sever 2017  Dovolená 2016  Cesta na sever 2015  Dovolená 2014 aneb do Butrintu a zpět  Slovensko 2013  K Jadranu a rakouskouherská nostalgie 2012  Dovolená 2011 aneb cesta k Černému moři  Dovolená v Itálii 2010  


Nejkrásnější pohled na svět je z korby náklaďáku řítícího se údolím Mestiačaly

DSC_0037_18.06.18_07.25.18sobota-neděle 16. - 17.6.
Začalo to cestou na letiště. Nastoupili jsme v Oskořínku, přišel průvodčí a koukáme, že jsme nevzali žádné koruny. Kartou to pořád nejde. Když už to vypadalo, že budeme vykázáni z přepravy, všiml si průvodčí na své mašince sumy v eurech. Tak jsme mu to vysázeli. Myslím, že to bylo poprvé, co někdo v naší čungále platil za lístek €čkama. Pak se prozměnu ozval wizzair, že let má zpoždění, což nakonec nebylo úplně marné, neb dalo se trochu pospat a v Kutaisi jsme přistáli s rozbřeskem. Pošoupli jsme si hodinky o 2 hodiny dopředu.
Autobus z letiště jede až do centra na náměstí s velmi zajímavou fontánou. Pro cestu do Mestie bychom potřebovali se spíš dostat na autobusové nádraží, odkud to prý jezdí. Ještě u letiště nás lanařili taxikáři, ať to dáme s nimi. Odolali jsme.
Z centra se vracíme Rustaveliho resp. Zviada Gamsachrudii třídou zpátky k nadjezdu, asi 3 km procházka ranním městem. Taky by šlo skočit na maršrutku, jezdí jich tu dost, tři jsme nechali ujet. Před nadjezdem doleva (pokud se jde z centra) a už je vidět nápis. DSC_0010_09.07.18_06.44.26Autobusové nádraží je mezi McDonaldem a vlakovým nádražím Kutaisi II, z kterého ale nic nejezdí. Za mekáčem je herna a vedle pokladna. Už z dálky na nás chlapík mává, jetli jedeme do Mestie. Podle batohů se to dá odhadnout. Kupujeme lístky, kafe v krámku a odháníme psy, kteří se k nám přidali cestou z centra. Je jich asi tak 6. Turisti je prý krmí, my jim nedali ani kůrku. Nejsou agresivní, plandají se kolem a čekají, jestli se ustrneme.
Za 25 GEL/osobu odjezd cca v 8:30-9:00, přes Zugdidi a po poledním v Mestii. Nacházíme ubytování v Natali Guest Housu s výhledem na kostel. Cestou přeháňky, pohled na divokou Enguri. Cesta ze Zugdidi je skutečně o něco lepší, než před 29 lety. Celých 220km trvalo kolem 4 hodin s jednou pauzou.
Pozdě odpoledne chvilku dřímáme, a pak vyrážíme do města. Dost se tu změnilo.

DSC_0065_19.06.18_06.18.15pondělí, 18.6. výlet na jezera Koruldi
DSC_0015_09.07.18_06.44.25krásný "aklimatizační" výšlap. Cestou nahoru jsme potkali pár paďourů, co se buď nechali vyvézt k vyhlídce nad Mestií, nebo až k jezerům. My to dali po svých. 2750mnm. Cestou zpět usedáme v první kavárně, která má políčeno na výletníky. Moc jsme se nedohodli na jídle, a to jsme míchali angličtinu i ruštinu. Jeden z místních chlapíků se ptal, odkud jsme, a vyprávěl, že v r. 1968 sloužil v armádě a ještě asi s 500 vojáky odmítli okupovat Československo. Když my jsme chtěli svobodu, tak přece do nás nebudou střílet. Dostali všichni 5 let ťurmy. A pivo v Praze máme prý taky dobré, dal si jedno, měl fousy od pěny a chodil nakřivo. Nakonec se dorážíme v hospůdce, co včera, tam už jídla umíme. Sedíme na terase a koukáme na hučící Mestiačalu. Cestou domů ještě musíme koupit pohledy a žolíkové karty. A objevili jsme tady v Gruzii (made in Gruzia) trendy ponožky s Munchovým Výkřikem. A že jsme loni byli v Oslu... Tady to vyšlo zcela určitě levněji.

úterý, 19.6.
20180619_131830_11.07.18_06.22.10výlet na ledovec Chalaadi
po včerejšku trochu méně převýšení. Snídaně a kafe, pak kolem letiště. Staví se tu vodovod, zdroj pitné vody pro Mestii. Panuje tu čilý stavební ruch. Bylo po dešti, tak to neprášilo. Pěšky z Mestie asi jenom my, pak parta cyklistů, zbytek se nechá vyvézt až k odbočce, kde je bufáč. Pak kousek lesem a zpět. Nad letištěm je ještě jeden most, přejdeme už tady, pak cesta kolem Chergianiho muzea. Hodně krav se vydává na samostatnou cestu dům - pastva - podojit. Prasata se volně nevyskytují jako před 29 lety. Ubylo potahů se sáněmi a přibylo různých nafťáků bez turba a filtru pevných částic. Jedno prase jsme nakonec viděli za plotem. Bylo to prase hlídací a štěkalo.
Ráno slunečno, střídavě oblačno, odpoledne pár přeháněk, cca v 17:00 začne trvale pršet. Počasí stejné od neděle. V červnu normálka, ale je to fajn na chození.

středa, 20.6. vyrážíme na trek do Užguli. Kolem turbázy, kde jsem před 29 lety spal. Už je to ruina, ale stropní malba je dosud vidět. Pak tu byli vojáci a teď to má prý koupené nějaký byznysman, ale neví se, co z toho bude.
Kocháme se údolím k vesnici Žabeši, nakonec uhýbáme do údolí a míříme do Chvabiani. Hned v prvním domě nás lákají na nocleh, ale mají tu krámek, nakonec se dozvídáme, že jediný ve vsi. Dáme pivo a pokračujeme cestou do Adiši. 20180620_171958_11.07.18_06.21.52Na kótě 43°2'19.39" N 42°51'34.55" E je poměrně rovný plácek na stan. Večer spadlo pár kapek, vítr foukal a za hřebenem zahřmělo, ale pak už bylo klidno a ráno krásně.

čtvrtek, 21.6.
přes nový lyžařská rezort do Adiši. Napřed prudký výstup kolem potoka a skrze rododendrony končící na sjezdovce. Celou dobu koukáme na horu Tetnuldi. V Adiši všechny domy (asi 10) nabízejí ubytování a jsou tu alespoň podle cedulí 4 markety a dokonce jeden supermarket. Chleba mají až ve třetím, sice jenom jeden, alek tomu kus domácího sýra, ve druhém jenom vodku a víno a v prvním ještě chleba není. Ve čtvrtém nakonec mají i chačapuri a jdeme přes obývák k lednici a tam si vybereme nějaké ovoce.
Pokračujeme údolím k ledovci a k brodu. Stanujeme na kótě 42°59'6.22" N 42°58'12.99" E , je tu ohniště a studánka a docela i rovinka a kousek k brodu. Všude kvetou vstavače a sposta u nás vzácných kytek. Celý den azuro, občas mráček a večer tři kapky deště.

pátek, 22.6. ráno balíme, slunce vyšlo nad hřebenem Lairli a hned bylo tepleji. Vydali jsme se brodit Adišalu, večer jsem připravil dvě březové tyče. Naši souputníci byli již na druhé straně a ukázali, kde to jde nejlíp. Tyče jsme pak hodili na druhou stranu pro dalšího k brodění. Cestou nahoru jsme pozorovali místní kovboje, kteří už se hotovili poskytovat brodící služby a kousek po proudu byl ještě sněhový splaz přes řeku, takže tam to šlo suchou nohou za předpokladu, že se to neproboří.
Průsmyk 2800 mnm a šli jsme omylem ještě trochu vejš, tam si dali oběd a vraceli se na správnou cestu. Údolím řeky Khaldešala, v dálce se objevuje vesnice Khalde, ale vypadá to, že už je celá rozvalená, nicméně za rohem se najednou objevuje hospoda.
DSC_0380_11.07.18_06.21.57Guest House Khalde 42°56'46.13" N 42°57'2.09" E usedáme k pivu a výborné polévce.
Nad horami se zatahuje, začíná bouřka. Rozhodujeme se přespat zde. Jediný obývaný dům ve vsi.
DSC_0396_11.07.18_06.22.06Majitelka na zimu odjíždí do Tbilisi, bere s sebou krávy a patrně i prase. Ubytování stálo 55 Lari na osobu, ale byla v tom opulentní večeře a stejně opulentní snídaně včetně vína. Můžeme nechat vyschnout stan a spacáky, usušit ponožky. Sedíme s našimi souputníky z Kanady, které už poněkolikáté potkáváme, naposledy u brodu. Spánek v měkké posteli.

sobota, 23.6. DSC_0416_11.07.18_06.22.18po snídani nás bratr majitelky zve do pravoslavného kostelíka, druhého nepouštěného stavení ve vsi, který renovuje se svým synovcem a bratrem. Začíná nádherně vyřezávanými dveřmi. Ikonostas s motivem Zvěstování Panně Marii. Bratr je upřímně zbožný a zapaluje za nás svíčku. Kostel dostal za uši za jedné války s Ruskem, bývaly tu i fresky a klenba. Oltář je původní a měl by skrývat jako jeden ze 3 v Gruzii jako relikvii kousek Ježíšova roucha. Pak si zazvoníme na zvon visící venku. Pokračujeme dolu do údolí Enguri do vesnice Lalkhori a sedáme si do café-baru Kala, kde mají wifinu, ke které jsem se připojil, ale za routerem už je hlucho...
Kousek za hospodou před dalším mostem uhýbá trasa doleva přes dřevěný most vesnicí a úvozem nahoru, pak úbočím. Na silnici se napojujeme asi 2km před Ušguli. Začíná pršet. Trek zakončujeme v baru Enguri. 42°54'57.68" N 43°0'43.67" E . Počasí stejné jako včera. Kolem třetí hodiny někde za kopcem zahřmí a zachvíli leje. Zabukovali jsme Guesthouse Data. Nové příjemné bydlení, za osobu 14 Lari. 42°54'51.45" N 43°1'15.78" E , vpravo podle cesty, kudy se jede do Dolní Svanetie a dále do Kutaisi.

neděle, 24.6. výlet podle Enguri k ledovci Shkhara. DSC_0513_11.07.18_06.22.13Na konci cesty sjízdné pro auta je hospůdka provozovaná ve stanu. Přes řeku je cosi roubeného, ale trochu se to naklání. K ledovci je to asi kilometr. Cestou zpět jsme si dali šašlik a prohlédli si Lamarii, kostel nad Žibiani. Pršet začalo až večer. Dali jsme si opulentní večeři v našem guesthousu. Kdyby to někdo hledal, tak na zelené ceduli je červeně napsáno "GAST HOUSE" a "Data" je vyvedeno v gruzínském písmu.

pondělí, 25.6. snídaně, placení a ze včerejška dojednaný taxik už stojí u vrátek. Patří sousedovi našich hostitelů. Nicméně za mostem stavíme, páni řidiči se o něčem dost hlasitě dohadují, nakonec se stěhujeme do maršrutky, to vše za vydatného deště. Cesta podle Enguri je zážitek. Asi od poloviny už to vypadá jako silnice. Vystupujeme v Mestii a zapadáme do kavárny Erti Kava. Objednáváme bydlení a vymyslíme další plány.

úterý, 26.6. balíme, platíme, vyrážíme sněr Leghziri. Cestu už známe z výletu na ledovec Chalaadi. Od hospůdky na konci rovně, nicméně potřebujeme propustku od pohraničníků, kteří sídlí v haciendě naproti přes most. Otevíráme si vrátka se zákazem vstupu a postupujeme po kravských pěšinkách.
DSC_0572_11.07.18_06.21.53Leghzir si vyfotíme a pokračujeme do údolí vpravo. Po překonání jednoho suťoviska stanujeme vpravo od morény, která dělí konec údolí. Stavíme stan v závěrečném kotli s výhledem na 2 menší ledovce. Celou cestu s námi šel kavkazský ovčák, kterého jsme potkali již na výletě k Chalaadi. Poctivě nás celou cestu hlídal. Dostal žvanec k večeři a ráno taky trochu. Po cestě vyštěkával stádo býků, kteří si nás šli prohlédnout.

středa, 27.6. spaní na nakloněné rovině. Večer spadlo trocha deště, ráno opět azuro. Pakujeme a vydáváme se na zpáteční cestu. Abychom se vyhli včerejším chybám (lezení v suťovisku), jdeme dolů kolem potoka a brodíme. Držíme se kravských cestiček. Má to jednu nevýhodu. Občas šlápnu do hovna. Povedl se mi triple shit (srv. Double shit v grafomanském brlohu). Napřed šlápnout do hovna, uklouznout po něm, sednout si do toho, a jak se hrabu nahoru, ještě si naberu do ruky. Vyřešeno v Mestiačale, voda a písek. Stavujeme se v hospůdce u mostu a příbuzní paní hospodské (už jsme štamgasti) nás na korbě náklaďáčku vezou až do centra Mestie. Chudák Bedřich (tak jsme si pojmenovali našeho souputníka) běžel asi kilometr za autem, než to vzdal. Trek končíme tradičně v Erti Kava. Je to nad náměstím v Mestii, projde se průchod a doprava. Celý den azuro, odpoledne pěkný pařák. Už podruhé bydlíme v Guesthouse 26. Naproti je hospoda, kde se moc dobře vaří, dá se tu sedět na terase nad hučící Mestiačalou a koukat na horu Tetnuldi.

čtvrtek, 28.6.ráno vyrážíme maršrutkou, na kterou jsme si koupili jízdenku již večer. Jízdenky se kupují v Mestii v krámku na křižovatce hned nad náměstím, vyleze se z průchodu a po levé straně ulice směrem k letišti. Maršrutka jede do Batumi a v Ureki zastaví jižně od nádraží, pak se už musí pěšky. Stojí 30 Lari na osobu. Vyrazili jsme po zaplnění všech sedadel po dvojím objetí Mestie, a pak už mažeme. Našli jsme bydlení na kótě 41°59'43.45" N 41°45'44.22" E . Původně nám na bookingu vyšel hotel Neptun hned vedle, ale asi je to omyl, trochu horší ubytovna. Bez ramínek a se štěnicemi :) Tož jsme se zeptali vedle. Pak už ráchačka v moři. Pláž je z černého písku. Taky se to to jmenuje Magnetiti, prý podle účinku zdejšího "magnetického" písku. Medro.

pátek, 29.6. dnešek jsme strávili rácháním v moři, siestou, opakovaným přežráním se v hospodě Suchumi. Večer se zatáhlo, pršelo, bouřka byla. Magnetický písek má jednu základní vlastnost: nelze se ho zbavit.

sobota, 30.6. výlet do Batumi. Napřed že nás náš hostitel hodí k zastávce, nakovec nás hodil až do Batumi. Maršrutkou to vyjde na 5 lari na osobu, platili jsme stejně. Vystoupili jsme poblíž dolní stanice lanovky na Argo. Dá se jít podle pobřeží, případně si půjčit nějaký vehikl, šlapací nebo elektrický. Batumi je úžasně střelené město, alespoň podle architektury. Viděli jsme kostely snad všech křesťanských denominací, mešitu i synagogu. Krám s látkami. Takový krám s takovým výběrem látek u nás nemáme - pravila Martina. To bude tím, že u vás nebyli Turci, zněla odpověď. Anča má super látku na sukni. V dalším krámu Maruška koupila rovnou hotovou sukni. Alfabet tower. Přibližně 100m výtahem, pak prosklená vyhlídka s barem, hospodou, výstavou starých fotografií Gruzie. Poznáváme tu některá místa z našeho treku po Svanetii. Lanovka na Argo. Úžasný výhled, cesta nad domky ulicemi, nahoře stejnojmenné pivo, všudypřítomné a vždy super chačapuri.
Nakonec kousek od dolní stanice lanovky vidíme maršrutku s nápisem Ureki, coprávě vypustila pasažéry, skáčeme dovnitř a jedeme zpátky. Maršrutky se hojně vyskytují po ulici směrem k Poti, dále je i autobusové (maršrutkové) nádraží, spíš tržiště.
V Ureki koupačka, docela vysoké vlny, pobřežní hlídka na skútrech nás honí na mělčinu. Fouká jihozápadní vítr, nad pevninou se dělají mraky. Večeře v hospodě za rohem - příště půjdeme zase do baru Suchumi.
3 noci ve čtyřech za neuvěřitelných 120 Lari (=90 Kč na člověkonoc), pokoj se sociálkou, klimatizací, lednicí, dole u hostitelů si můžeme uvařit, čisto, pohoda...
Gostěvoj Dom v Ureki Evgenija, evgenia976@mail.ru

neděle, 1.7. ráno balíme. Náš hostitel domluvil pro nás bydlení v Kutaisi, hotel Good Luck, asi 2.5km od centra. Docela luxusní zařízení, vychází to cca 250kč na člověkonoc, po příplatku se snídaní. Kousek od hlavní třídy, ale je tu klídek, naproti přes potok je hřbitov.
Z Ureki jsme jeli vlakem osobákem až do Kutaisi. Jízdenka pro jednu osobu stojí 1 Lari. 110km. Neuvěřitelné. Náš nový hostitel pro nás přijel autem.
42°16'21.27" N 42°40'40.89" E giorgi1107@gmail.com
Výlet do města, po obědě přes židovské město na Mcvane Kvavila, pak zase dolů a ke katedrále Bagrati.

pondělí, 2.7. maršrutkou až na Gelati. Klášter. Dolů pěšky s úmyslem kouknout se ještě do kláštera Mocameta. Od toho vzhledem k horku upuštěno, stopujeme si maršrutku a jedeme trochu siestit. Po procitnutí jdeme do města, v kavárně u dolní stanice lanovky na Besik večeříme a koukáme na řeku a lanovku jezdící nad ní.
Večer koukáme na RAI 2, kde je přenos z koňského závodu na náměstí v Sieně a vzpomínáme, jak jsme tam před 8 lety byli v rámci naší první dovolené.

úterý, 3.7. tak nevím, jak dostih v Sieně dopadl. Asi půl hodiny jsme sledovali, jak se jeden kůň odmítá zařadit na startovní pozici, pak jsem to musel na žádost Marušky vypnout. Týrání zvířat. Souhlas.
Ráno pakujeme, maršrutku do centra už umíme, bagáž necháváme v turistickém informačním středisku a jdeme na kávu, pak lanovkou na Besik (podle Besariona Gabashvili, básníka, socha dole je jeho). Říkají tomu zábavní park, ale je to takový menší julda fulda. (doplněno z wikipedie - Park kultury a oddechu Bessariona Gabashvilliho) Dali jsme jízdu na ruském kole, pak si Anča chtěla zajezdit na koňském kolotoči, ale vedoucí kolotoče jí odkázal na koně, který nedělal žádné pohyby, že prý je těžká. Ve srovnání s některými dětmi rozhodně není. Dolů jdeme po schodech, proplétáme se mezi milenci. Na úpatí kopce stojí socha mladého básníka (zmíněn výše), kterého múza postrkuje ke kariéře. V turistbyru zanechávám i plynovou bombu, co jsme koupili v Mestii. Holky to někomu dají, kdyby bylo potřeba.
Kutaisi - město úsměvů. To platí, ačkoli občas narážíme na šklebící se sovětský relikt.
Konečně jede autobus, směr letiště. Je to ten samý, co na začátku, taky se zdá, že nedojede. Nakonec dojel. Martina byla sepsuta řidičem, že trochu víc bouchla dveřmi. :)
Wizzair má zpoždění, dnes jenom hodinu a čtvrt.

dum
russia=occupant, street art from Kutaisi





Obec OskořínekObec Hrubý JeseníkTJ Sokol OskořínekZŠ Hrubý JeseníkBabiččina kuchařka
Bylinky pro koně...doma nejlíp
mapa


juhele@nedele:~$ my_php_ddate
Today is Pungenday, the 14th day of Bureaucracy in the YOLD 3184.
juhele@nedele:~$




Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata
tomas.julak@gmail.com