Julákovic oskořínecké stránky
úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  


Čtvrtý sešit tátova deníčku  Jak jsme se přestěhovali do Oskořínka  Jak se posléze narodila a rostla Anička  Jak se narodila a rostla Maruška  


Od Maruščina narození do jara 2004

29.03.2004. Pády z výšky
21.03.2004. Mařenčin slovníček
13.03.2004. Sunaroví tatínci
02.03.2004. Utržená lampa
21.02.2004. Geniální dítĕ
17.02.2004. Další zoubky
12.02.2004. klávesové zkratky
02.02.2004. Po čtyřech a pořádnĕ
28.01.2004. Banánová přesnídávka
25.01.2004. 8 mĕsíců, sezení
17.01.2004. Konec voňavého miminka
15.01.2004. Krmení
01.01.2004. Zoubky
30.12.2003. Klouzání po parketách
24.12.2003. Štĕdrý den
17.12.2003. Nemluvnĕ ?
10.12.2003. Další plyšák - sob
09.12.2003. Na všechny čtyři
08.12.2003. Opravdu slabiky
28.11.2003.
25.11.2003. Půl roku
12.11.2003. Recenze na červené trpsalíky
09.11.2003. Červení trpaslíci
05.11.2003. O kohoutkovi a slepičce
02.11.2003. 5 mĕsíců
20.10.2003. O tátovĕ novopečenosti
15.10.2003. Mařenka v koupelnĕ
11.10.2003. Evoluce
02.10.2003. Slabiky
30.09.2003. 4 mĕsíce podruhé
25.09.2003. 4 mĕsíce
19.09.2003. Plavání
15.09.2003. Milý deníčku,
27.08.2003. První zrada - očkování
24.08.2003. Plížením plazením vpřed
23.08.2003. 3 mĕsíce
20.08.2003. 365 užitečných nápadů
19.08.2003. Mařenčina mluva
18.08.2003. Deník čerstvého otce
13.08.2003. Maruška bude chodit plavat
11.08.2003. Kojící tátové
09.08.2003. Jak jsem diskutoval na webu
05.08.2003. epikríza k 10 týdnům
03.08.2003. 10 týdnů
01.08.2003.
26.07.2003. O píchlém kolečku a o samomluvĕ
25.07.2003.
20.07.2003. Houpací křeslo a šátek Watanai
19.07.2003. Pískání
17.07.2003. Blog má každý idiot
09.07.2003. Ráno
08.07.2003. Úsmĕv
07.07.2003. Kojenec
06.07.2003. 6 týdnů
05.07.2003. Zakládám si deníček
13.06.2003. Referendum o EU
08.06.2003. Broučkování
01.06.2003. První špacír
28.05.2003.
26.06.2003.
25.05.2003. Narodila se Maruška

29.03.2004. Pády z výšky
Tak. Dnes mám volno po službĕ, vymĕnĕný řidičák, opravený kohout u umyvadla, před sebou smolení semináře pro lékařský doškolovák (ILF) na téma (mimo jiné) poranĕní hrudníku. Pády z výšky... To už by Maruška taky mohla pochopit, že z kanape se špatnĕ slejzá, když se neumí ještĕ chodit po dvou. Jenže to bych po ní fakt chtĕl ne snad moc, ale nĕco, co odporuje jejímu přirozenému průzkumnickému pudu. Tuhle (je to tak mĕsíc) jsem obložil kanape velkým množstvím polštářů (ze sedačky, polštáře jsou celkem pevné), takže vznikla celkem pozvolná naklonĕná rovina. Mářa se rozebĕhla, předními bĕháky se dostala na první polštář, ale pak se do toho nĕjak zabořila, zapíchla se obličejem do naklonĕné roviny a tĕlíčko pokračovalo dál přes ní v podivném saltu. Krve by se ve mnĕ nedořezal. Nakonec dopadla na záda a začala řvát, otočila se na všechny čtyři a pokračovala řvouc. To už jsem se trochu uklidnil. Kojenci mají tu kliku, že jsou dost gumoví. Jinak bychom jako živočišný druh dávno vymřeli.
Pořídili jsme pro Marušku takový ten klasický stoleček na kolečkách, ze kterého se dá vyrobit bárovka s opĕrátkem vhodná pro krmení. Taky jsem takovou mĕl, její zbytky má moje babička (sic!) ještĕ pořád na záchodĕ. Jednou jsem do ní Mařenku posadil, uvázal bryndák a čekáme na mámu, až umíchá kašičku. Mářa kouká okolo, potom najednou podstrčí si zadní nožičku pod zadeček a bleskovĕ se odrazí, přehupuje se přes opĕradlo a nebýt toho, že jsem ji lapil ve vzduchu, mĕli by v Motole práci. Kšírování by taky nepomohlo, ještĕ by na Marušku spadla celá židlička a dodĕlala by dílo zkázy.
Zbývá jediná možnost: každý pokus o střemhlavý pád "vychytat". Všechny vĕci, s pomocí kterých se Maruška staví na zadní (škatule, židle, vlastní postýlka, houpací křeslo...), jistit proti posunu a překocení. Košatinu, na kterou už dovede vylézt, postavit tak, aby Mářa mohla slézt zase jenom pozadu. To umí bezbolestnĕ.
Prevence není uvázat Mářu do kšírů, či udĕlat jí nĕjaký ohrazený výbĕh, i když asi by to bylo nejbezpečnĕjší. Když se nebudu chtít zabít v autĕ, tak s ním nebudu jezdit ? Ale třeba by stačilo si zapnout pásy, když mi bouchnou airbagy v malé rychlosti a bez pásů, nadĕlá to v mém hrudníku víc paseky, než vlastní bouračka. To je stejné, jako když Marušku přikšíruju a nechám na bárovce jen tak. A už jsem zpátky v ILFu...


21.03.2004. Mařenčin slovníček
Maruščin slovníček
# "Mí" = míša. Plyšový medvĕd.
# "Míchy" = když máma dĕlá kašičku, nĕco vaří a tak.
# "Mimi" = miminko. Obrázek s Maruškou. Krabice od elektrické chůvičky = obrázek miminka.
# "Af !" = hafík. Pejsek kdekoli. Na Vyšehradĕ, na pyžamu, Baryk, Hňahňáček, Ňufáček apod.
# "Pipi" = pipina. Slepička na obrázku, pipina-plyšák, kos, holub apod.
# "Ta ta ta" = táta. No comment.
# "Ma ma" = máma. Jen občas, když se vztekáme, chceme mlíko apod.
# "Hou hou" = když se houpeme, když chceme, aby bylo nĕco rozhoupáno.
# "Ňam" = ňam. Když nĕco papáme, kdyř bychom chtĕli nĕco papat, když přišel táta do koupelny se sekanou a rohlíkem.
# "Tik ťak" = budík. Teď zrovna nejde, takže výraz vypadl z repertoáru.
# "Kytí" = kytička. Obrázek, plyšová chrastící kytička z Ikei, kytka v kvĕtináči.
# "Ne ne" = ne. Když dĕláme nĕco, co máma s tátou nechtĕjí abychom dĕlali. Když se na nĕco takového chystáme. Např. strhávání lampičky, či oškubávání kytek. V podstatĕ test, jestli pořád platí, že to kytičku bolí.


13.03.2004. Sunaroví tatínci
Mařenka dnes dostala zeleninovou polívčičku. Rozemletá mrkev a já nevím, co ještĕ, ale docela mi to chutnalo. Mářa se na to zprvu netvářila, ale když vidĕla tátu, jak si na tom pošmakuje, dala si taky. Není to žádné "sunarové dítĕ", dostane mlíko skoro vždycky, když si řekne. Kašičky buď sní, anebo zbudou.
Sunarový tatínek
Spousta kamarádů říká, že si zkazili postavu po dĕtech. Má to nejspíš souvislost s dojídáním kašiček po svých ratolestech, přeci se to nevyhodí. V různé, i odborné literatuře se píše o sunarových dĕtech, které byly buď velmi brzo převedeny na "umĕlou" stravu, či nebyly kojeny vůbec. Jsou to často dĕti - hrubĕ řečeno - velké a tlusté. No, a jak jsem tak Marušce ujídal polívčičku, abych dokladoval, že je to moc dobré (a opravdu bylo), přemýšlel jsem o tok, kam to může vést, že mám nakročeno stát se sunarovým tatínkem. Velkej jsem dost, na břiše přibyl další faldík. No, je to spíš legrační kožní záhyb a s pořádnou cejchou to srovnání nesnese. Jenom mĕ napadl tenhle název a k nĕmu celý soubor rizikových chování:
- časté drobné pojídání kalorické stravy
- nedostatek pohybu: válení se celý den po podlaze při předstírání hry s dítĕtem
- nárazová tĕlesná aktivita bez průbĕžného tréninku (letadlo apod.)
Našlo by se toho víc. Jo, ještĕ jedna: vysedávání u počítače a psaní deníku novopečeného táty. Tak, a končím.
Žádný takový ! Napsal jsi tam o tom, co už Maruška dovede ? Tak to vidíte, málem bych zapomnĕl. Maruška si dojde pro Nánu (hadrovou panenku), když se zeptáme, kdepak ji má. Stejnĕ tak vyhledá nĕkterého ze svých mnoha medvĕdů. Říká MÍ, když se zabývá medvĕdem, MIMI, když kouká na nĕjaké mimino (na škatuli od chůvičky), na sebe (když spolu dřepíme u počírače), či na cokoli jiného. MŇAM a HAM už bylo referováno. Předevčírem objevila pokročilejší prdĕní na pusu, zní to jako traktor. Jezdí po bytĕ a prdí. Jo, a zoubků má čím dál tím víc.


02.03.2004. Utržená lampa
Vypadá to, že za mĕsíc už budeme chodit bez nutnosti čehokoli se předržovat. Mám z toho trochu husí kůži. Mařenka je docela dobrá destruktorka. Zrovna včera se dostala ke šňůře od nástĕnné lampy (made in china, papír, špejle, žárovka) a nenechala si rozmluvit, že to na sebe shodí. Osobnĕ jsem ji vĕšel na zeď, takže vím, jak je to (ne)kvalitnĕ přitlučené. Situaci jistila máma, já jsem nastartoval foťák a obĕ fáze Mařenčiny akce jsem zachytil. Mařenčin komentář bĕhem akce: "tá tá tá ble ham mam mimi pápá (škub!) e..e..??" Chvilka ticha. Pak shrnutí situace: "...a ťá tá mámámá bebe mimimi" a dále již bĕžná konverzace, jak to známe z reportáží o hasičích a podobných akčních lidí.


21.02.2004. Geniální dítĕ
Naše Maruška je geniální dítĕ. Horní zoubky ještĕ nejsou vidĕt, ale skřípat s nimi už umí. Vypadá to, že horní zubky chystají frontální útok, zatím jim jenom malinko vyčuhují helmičky ze zákopů. Jen aby je nĕkdo neustřelil (třeba stůl). Dole taky jeden přibyl, Maruška slintá jako o závod. Další známky její geniality: máme leporelo, kde je miminko v zavinovačce, vypadá trochu jako Radar O' Raily. Řekneme Marušce: "Kde je mimi?" Mařenka pak najde miminko, dá na nĕj přední tlapky a řekne "mimi". A nebo taky ne. Nic se nemá přehánĕt. Copak si asi o nás myslí, když po ní chceme takové hovadiny, když ona by si zrovna dala nĕco dobrého. Zrovna se unavila cestou mezi proutĕným kufrem, psacím strojem, hrazdičkou, mámou, stolkem, předsíní atd., přelezla tátovy nohy a hrne se k máminýmu mlíku. Funí, kňučí, trochu se vzteká,pak se čapne prsu, dvakrát si lokne, nasadí vítĕzoslavný obličej a pyšnĕ se rozhlíží okolo. Když je tam táta, může si přečíst v jejím obličeji: "Heč !" Potvora jedna mrňavá...


17.02.2004. Další zoubky
Zoubky, zoubky, zoubky, uáááá... Paracetamolový sirup z lékárny, ještĕ jedna mastička s lokálním anestetikem, aby táta nešel s prázdnou. Nojo. Už lezou i ty horní. Nastává pomalu čas odstávky, kašičky už neředíme máminým mlíkem. Jestli chce mít Mařenka nĕjakého brášku, musí máma omezit laktaci, jinak je to neprůstřelný... Mařenka se začíná stále víc a víc stavĕt na zadní. Nejradĕji se opírá o proutĕný koš, nĕkdy ho postrkuje před sebou, ale zatím pořád preferuje lezení. V tom je ale stále dokonalejší.


12.02.2004. klávesové zkratky
Fluktuant táta poznává už asi mĕsíc a půl své nové pracovištĕ, ale o tom pozdĕji. Důležité je, že Maruška dokonale ovládá chůzi po čtyřech. Už to nevypadá, jakoby si říkala: pravá zadní a levá přední zvednout a dopředu, pak levá zadní atd..., přitom občas se stal omyl a holka se svalila, neboť není mimochodník. Teď se ze všech čtyřech celkem v pohodĕ posadí, občas se skácí dozadu (na parketách následuje řev, ale nic horšího), jednou se snažila vyšplhat na stolek, ale nožičky ujely a odnesl to nos... Toho ještĕ bude ! Dumali jsme, kde se berou modřiny, když zatím tolik nepadá (nemá odkud) a určitĕ není týrané dítĕ. Má to od prahů, protože kolínko zvedne, až když to jinak nejde. Vymýšlíme si stále inteligentnĕjší hry, jako třeba zasouvání plastového míčku mámĕ/tátovi do pusy, ghjk l bbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbbb
bbbbbbbbbbbbbbbbbbb
{{{{{{{{{{{{{{{{{{{{{{ {{{{{{{{{{{{{{{{{{{{{{bbbbbbb
Cnkkkkkkkkkkkkklukkl llllllllllllll,,,,,,
,,,,,,,,k,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
kkkkkkkkkkkkkkkkk,lzzjjjjjjjj
nbnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnn
nnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnn
nnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnnn
nnnnnnnnnbb
nebo psaní na počítači. Trochu jsem to upravil, aby se to vešlo na stránku. Maruška mi to dovolila. No né, teď na to koukám, složená závorka se dá psát pravý ALT + b. Ty ostatní znaky už umím (metoda pokus - omyl), ale na tohle si pořád přehazuju klávesnici. Od dĕtí se človĕk učí celý život. Jediné počítačové příručky, co jsem kdy četl, byla příručka Flash od Jiřího Fotra a Jak psát web od Dušana Janovského. Jo, a teď úplnĕ novĕ PHP od Jiřího Koska. Maruška mi zase udílí lekce o klávesových zkratkách.


02.02.2004. Po čtyřech a pořádnĕ
Další pokrok! Maruška dnes poprvé vykročila (na všech čtyřech, samozřejmĕ) smĕrem kupředu. Tímto se opĕt zvĕtšil její akční rádius. No a já jsem u toho zase nebyl. Ach, jo...


28.01.2004. Banánová přesnídávka
Tak byly holky moje na technické kontrole. Dostal jsem o tom report:
Maruska snedla docela dost ty bananovy presnidavky,DOBROVOLNE a se slovy "NAM,NAM" (=ňam, ňam) a mam pocit,ze zacina prichazet na to,jak dat ty ruce dopredu,aby se vydala vpred a v noci jsem ji davala az ve ctvrt na dve a pak ve ctyri.No,je to siskulka velika.Tak zatim pa.M+M.PS:ozveme se. Jo,Maruska:8610g,70cm-za dva mesice nevyrostla,nebo blbe merej.(...) Mařenka roste před očima, určitĕ musela udĕlat nĕjaký naschvál při mĕření. Ale ta váha sedí, poznám to, když si hrajeme na letadlo apod.


25.01.2004. 8 mĕsíců, sezení
Týden utekl a Mařence je 8 mĕsíců. Pořád čekáme, kdy Maruška objeví chůzi po čtyrech smĕrem vpřed. Zatím to vypadá, že postoj na všech čtyřech jí slouží spíš k lepšímu přehledu, než k přesouvání. Chce-li se přesouvat, překulí se z koberečku a sklouzne se po parketách. Naučila se obsluhovat naše hifi. Pustí kazetu, přeřídí budík, občas pustí rádio. Na CD ještĕ nedosáhne. Dálkový ovladač spíš cucá. Tuhle se pustila do ibišku. Popadla ho za vĕtev a uškubkla si šťavnatý lístek. Papat ho nezačala. Koukala na mĕ a čekala, co udĕlám. Pak mi lístek (v pĕstičce sežmoulaný) podala.
Sezení
Jelikož Mařenka již obstojnĕ sedí (občas se skácí do strany), dostala židličku-stoleček. Poprvé se na to tvářila způsobem "no to je dost, že vás to konečnĕ napadlo pořídit" . Pak ocenila kvality pracovní plochy před sebou: kloužou po ní hračky a dĕlají hluk. Akorát v křesílku se ještĕ neumí vzepřít a upravit posez, když zajede hluboko. Tak jsem jí záda vypodložil tučňákem a kočkopsem (další akvizice naší zoo) a bylo. Chvilku jsme jezdili po bytĕ, já jsem nadával na prahy. Nĕkdy vezmu Mařenku k nám do špitálu, aby si zajezdila. To se jí bude líbit. Tam žádné prahy nejsou.


17.01.2004. Konec voňavého miminka
Kašička Mařence chutná a mizí z misky ohromnou rychlostí. Takže pozvolná zmĕna jídelníčku. Mlíko od mámy furt vede, ale kaše je kaše. Taky se spaním je to lepší. Další zmĕna s tím související: Mařenka přestává být voňavé miminko. Za další: dva dolní řezáky jsou pĕknĕ ostré. Horní se ještĕ neprořízly.


15.01.2004. Krmení
Jéééje, to je vostuda, 14 dní jsem tu nic nenapsal, a že by bylo o čem ! Tak to dnes musím dohonit. Za týden a nĕco bude naší Mařence 8 mĕsíců.
Začali jsme s krmením. Napřed s mrkvičkou, jablíčkem (šťávou, samozřejmĕ), teď s rýžovou kaší rozdĕlanou v mlíce (od mámy). Napřed musela Maruška přijít na to, jak podávané vĕci polykat, když do ní netečou samy. Občas dĕlala pohyby krkem, jako to dĕlají husy, ale posléze to zvládla. Plivat umĕla hned. Máma vymylslela úžasnou metodu, jak do Marušky dostat kaši před kojením. Hladová Mářa má ve zvyku vrhat se s otevřenou pusinkou na jakýkoli prst v její blízkosti. Připomíná mi tím reklamu na kostelecké uzeniny. Takže: máma nastrčí ukazováček, Maruška otevře pusu a žene se po prstu, v tu chvíli do její pusinky putuje lžička s kašičkou. A tak dokola, až je miska prázdná. Marušku to ke konci docela baví.
Včera přinesla máma ukázat misku s mlíkem (svým), které chtĕla použít na výrobu kašičky. Navrchu byla asi půlcentimetrová vrstva smetany. Vůbec se nedivím, že je to naše miminko takový kojenec spokojenec a že tak pĕknĕ roste a vůbec nemarodí.


01.01.2004. Zoubky
Tak se narodil nový rok, ten loňský byl úrodný (Maruška), ten předloňský tedy musel být plodný. Maruška umí PÁPÁ, Paci, paci, ale občas se jí to motá. Ještĕ než začnu o tom nejdůležitĕjším, dovoluji si Vás pozvat na - tentokráte doopravdy - MARUŠČINY STRÁNKY na adrese: "http://sweb.cz/maruska.julakova". Vyšly ze základů galerie, trošku jsem si hrál s javascriptem, chdí to v Opeře a v exploderu bez problémů. Necky (=Netscape) jsem nezkoušel ( ty krásné termíny, stejnĕ jako návod, jak tohle napsat, jsem sebral na www.jakpsatweb.cz . No ale teď to nejdůležitĕjší:
Zoubky
Sedíme takhle u kafe, Maruška má zase projev, pak si vezme kovovou lžičku, chvíli s ní mlátí do kovové misky, pak si strčí lžičku do pusy a pokračuje v řečnĕní: Bla, bla, ble, ble, ua, cvak, cvak ...(???!!!), bleble, ha papa cvak...(?!!!) (všichni ztichneme), blablepapa uaua cvak.. (!!!). Možnost, že si Maruška nĕco dalšího potajmu dala do pusy, zavrhujeme. Že si tam nĕco vrazila ? To by asi dala vĕdĕt. ŽE BY SE JÍ KONEČN� KLUBALY ZOUBKY ? No co by jiného mohlo takhle cvakat o lžičku ? Mařenka nikdy nikoho nechce nechat se kouknout do pusinky. Nakonec se nám podařilo jí přesvĕdčit a hele: dolní dva řezáky ! Nebýt té kovové lžičky, Mařenka by nám to zatloukla. Máma to objevila, dostane na šaty.


30.12.2003. Klouzání po parketách
Zkoušeli jsme mrkvovou šťávičku. Byla všude.
Mářa trénuje nĕjaké bojové umĕní. Začíná s pokřiky, vĕtšinou dvojslabičnými, soudĕ podle pohybu bradičky. Třeba "Hadžime!!" a podobnĕ. Přitom udĕlá nĕjaký rychlý výpad nebo hmat. Jako zbraň používá nejradĕli nabírátko na med. Používá to jako palcát. Docela to bolí. Skončily doby, kdy bylo možno od Marušky poodejít na vĕtší vzdálenost. Postaví se na všechny čtyři, zatím umí couvat, ale opakováním pádů na nos se pohne docela daleko. Navíc objevila kouzlo skluzu po parketách. Na to jsem se vždycky tĕšil, až nás zámecký průvodce obuje do pantoflí s filcovou podrážkou a půjdeme se klouzat do nĕkolika dalších komnat. Jinak prohlídky zámků nemám moc v lásce, památky jsou nejhezčí zvenku, případnĕ z hospůdky. Marušce se to taky zalíbilo, dvakrát se sklouzla, popadla jednu kytku za pačesy a už jsme s mámou bĕželi zachraňovat situaci. Pak přeštelovala vĕž, že jsem musel chvíli bádat, jak nastavit budíka na ráno. Mám ho už nĕkolik let pořád stejnĕ, takže jsem to zapomnĕl. Na počítači objevila nĕkolik klávesových zkratek, s telefonem si poradí, atd atd. atd atd.


24.12.2003. Štĕdrý den
Mĕl jsem dnes pocit, že sluníčko opravdu svítilo už trochu déle. Třetí den po slunovratu se dá poznat, že už je po slunovratu. Nebo to bylo počasím ? Konečnĕ, 24.6. a 24.12. se u nás vždycky nĕco slavilo. Maruška bude slavit zítra 7 mĕsíců, zároveň svoje první vánoce, takže ještĕ jeden důvod k oslavĕ navíc. Máma jí musí namíchat nĕjaký dobrý mléčný koktejl.


17.12.2003. Nemluvnĕ ?
Tak mĕ napadlo, že slovo nemluvňátko nemůže plnĕ postihnout specifické projevy úseku dĕtství, které je takto nazváno. Nemluvňátko Maruška je zcela určitĕ také žvatlátko. Když jí to popadne, Fidel Castro by zelenal závistí. Navíc Maruška vždycky ví, o čem žvatlá. To je taky vzácný úkaz. Pak je taky občas chechtátko, když má náladičku. Když nemá, tak je z ní prudítko. Spraví to mlíko od mámy, či houpací křeslo.


10.12.2003. Další plyšák - sob
Máme další zvířátko. Plyšového soba. Je to takové mláďátko, takový sobeček. Je skoro stejnĕ velký jako Maruška. Jednou z nĕho třeba vyroste pĕkný sobec. To bych si nepřál. V Americe by z toho byl asi karibu a v Nĕmecku - považte - das Rentier. (odpusťte mi, nĕmčináři, tuto neznalost, jenom jsem si hrál s Lingeou) No, potĕš, takže kdybych se stal rentierem, musel bych nosit parohy (byť krásnĕ potažené kůží)? No, a co, místo by pro nĕ už bylo. Horší by to bylo ve dveřích, už takhle to stojí za prd (204 cm). Zajímavé je, že Marušku nejvíc baví hrabat se právĕ v tĕch místech mé hlavy, kde by se už parohy mohly klubat, jindy zase likviduje řídnoucí remízek uprostřed té kalamity. Takže se stříhám na ježka, abych Marušce alespoň vzdálenĕ připomínal plyšáka.


09.12.2003. Na všechny čtyři
09.12.2003 10:43
MARTINA
Marenka dost pokrocila ve snaze dostat se na vsechny 4,da se rict,ze to uz ma. Martina
Jedna z nejhezčích SMSek, co jsem mohl dostat. Myslím si, že to je jedna z nejdůležitĕjších dovedností, možná ještĕ důležitĕjší, než chůze po 2, protože je to záložní dovednost pro případ selhání chůze po dvou, a to z důvod jakýchkoli. Hmmm.. to jsem se do toho zamotal.


08.12.2003. Opravdu slabiky
No, a už slabikujeme! Tá-tá-tá-pápá bé-bé bá-ba. A nejhezčí je, když si přitom Maruška v rytmu deklamace plácá ručičkou do stehna. Skoro se už postaví na všechny čtyři, teď jsme zjistili, že jí to jde nejlépe na koberci, co byl původnĕ pod dekou na hraní. Ta ale klouzala. Froté prostĕradlo na kanapi taky jako opora nic moc.


28.11.2003.
Maruška se naučila pár kousků. Například tvorbu slabik pomocí vlastní pĕstičky, či našeho prstu. Zní to asi takhle: uááá-ba-ba-ba-bla-be... atd., potom začne trénovat nátisk na trubku, což zní asi takhle: em-pbrlrrrrbrbrbrbrbrbr.. atd. Pak dĕlá slabiky pomocí nĕčího prstu. To jsme objevili jednou odpoledne. Maruška nĕco táhle povídala, tak jsem jí z toho začal prstem vyrábĕt indiánský pokřik. Asi takhle: Áááááá va-va-ba-ba-be-be-... atd. Pak jsme toho nechali. Asi za půl hodiny se zabýváme úplnĕ jinou činností (přípravou do vany a cvičením chůze po čtyřech). Maruška nĕkam kouká, tak jí přistrčím prst před obličej, no a Mářa na to koukne, rozzáří se, otevře pusinku a začne: Áááááááááááá... no a už jedou indoši.
Podobnĕ si s Maruškou občas plácneme (dlaň o dlaň) a Máma naučila Marušku hladit mĕ po pleši mém krátkém sestřihu se slovy "malej, malej."


25.11.2003. Půl roku
Maruška dnes slaví P�L ROKU svého žití. Znovu objevila slabiky, ale ze všeho nejradĕji trénuje nátisk na trumpetu. V nedĕli to vydržela celý Petřín od švédské ambasády až na Újezd. Spaní v kočárku je totam. Spaní v noci taky vzalo za své. Holt je to mámino mlíko tak dobré, že je nutno si sosnout každé dvĕ hodiny.
V sobotu jsme uspořádali s Adélkou rallye Kočárek. Oba závodní teamy si vedly výbornĕ, bylo na co koukat. Trať vedla po Vyšehradĕ, piloti obou vozidel záhy usnuli a řízení mohli převzít členové doprovodného teamu. Následovalo tedy občerstvení a pozvolný návrat. Spokojenost na všech stranách.


12.11.2003. Recenze na červené trpsalíky
Recenze na červené trpaslíky
Dostal jsem od svého táty e-mail, z nĕhož vybírám:
(...)Ale prece jenom dve poznamky:
1) myslim, ze Slunce ma jeste do cerveneho trpaslika daleko a jestli nekoho sezere, my to nebudeme
2) je treba respektovat rozdil mezi trpaslikem a trpajzlikem (viz "trpajzlik, trpajzlik, nedosahne na cmajzlik" z Bubaku pro vsedni den). Ti prvni se zivi podle sve povahy a podstaty, ti druzi lidskou blboti. Ostatne Santa Claus se objevuje pouze v barvach Coca Coly. (...)
Dĕkuji za připomínku. Doufám, že jsem se nedotknul trpaslíků, jestli ano, pak je prosím za prominutí. Snad mi to (podle své povahy a podstaty) odpustí.


09.11.2003. Červení trpaslíci
Dneska mi bylo dovoleno trochu si pospat. Maruška se budila celou noc po hodinĕ, dĕkoval jsem Bohu, že mĕ neobdařil schopností kojení (i když teoreticky bych toho schopen býti mohl). Vzbudil jsem se po půl desáté, Maruška mĕ pozorovala z postýlky, komentovala to po svém a dobře se bavila.
Červení trpaslíci
Nebudu probírat tuto astrofyzikální záležitost, neboť moje znalosti tohoto problému jsou velmi povrchní, na úrovni čtenáře populárnĕvĕdeckých časopisů pro mládež. Třeba naše Slunce je červený trpaslík ("red dwarf" - zadejte do Gooogle a počtĕte si).
Poslední roky pozoruji zajímavý úkaz v našich obchodech. Po vymizení hřbitovního kvítí z výloh a přesunutí této biomasy do kontejnerů okolo Olšan obsadí uvolnĕné pozice červení trpaslíci. Hledí se zálibou na svůj deformovaný obraz ve sklenĕných koulích, nĕkdy při tom vydávají různé zvuky. V Táboře jeden takový skřet ležel a chrápal. Chrrr - a písk, písk, písk. To bylo divné, zastavil jsem se a poslouchal. Nakonec to pískání dalo dohromady písničku Jingle bells. Hm. Ale donutilo mĕ to zastavit se před výlohou a čumĕt do ní.
Moje žena Martina si zase udĕlala radost a koupila si k svátku (sv. Martin) čokoládové vajíčko s překvapením. Je udĕlané z dobré čokolády a o překvapení se dĕlíme. Když je to nĕjaké zvířátko, je to její, autíčka a letadýlka si setavuji já. Tentokrát to bylo supervejce a uvnitř bylo tradiční, ale superpouzdro. Martina se tĕšila na zvířátka, já na autodráhu (vzhledem k velikosti). Rozlouskli jsme to ... a hádejte, co na na nás vylezlo ? Modří už vĕdí.
Uvnitř toho byla škatula, která po zmačknutí hrála mix amerických pop-koled. Navíc ta potvora mĕla na zadku lajblík garantující bezpečnou hračku. Nevím, co je bezpečného na hračce se snadno ukousnutelnou a vdechnutelnou rolničkou. Leda snad to, že bude vidĕt na rentgenovém snímku.
Mám pocit, že červení trpaslíci nás začínají požírat stejnĕ, jak to jednou udĕlá naše Slunce, až mu dojde vodík. Začne topit tím, co se mu z vodíku udĕlalo v nitru, přitom se ale nafoukne, sežere všechny blízké planety a ještĕ chvíli bude svítit.
Tak to bude vždycky, když nám trpaslíci přerostou přes hlavu.
Jak jsem to všechno vyřešil? Našel jsem šroubeček v pískací škatulce, povolil, rozlousknul jsem to a hele: uvnitř se na mĕ smály tři malé knoflíkové baterky, přesnĕ ty, pro které už asi půl roku chodím do krámu a ještĕ jsem tam nedošel.


05.11.2003. O kohoutkovi a slepičce
Ještĕ jsem zapomnĕl napsat, že Maruška dostala od babičky knížku. Pohádku o kohoutkovi a slepičce.
O kohoutkovi a slepičce
Všichni to známe. Kohoutkovi se zasekne v krku fazole, kterou zapřel slepičce, aby se s ní nemusel dĕlit. Slepička bĕží ke studánce (v této verzi je ve studánce voda !), pak k lípĕ pro lísteček (tahle etapa v knížce chybí), ke švadlence pro šátek, k ševci pro boty, k praseti pro štĕtiny, ke sládkovi pro mláto, k hospodáři pro ječmen, ke krávĕ pro mlíko, na louku pro trávu pro krávu, která je ale suchá (louka), pak se mraky ustrnou, zaprší, louka se zazelená, kráva dostane trávu, dá mlíko a zase stejná anabáze pozpátku až ke kohoutkovi, který zapije fazoli a přestane se dávit.
Už se témĕř masochisticky tĕším na okamžik, až Maruška objeví slůvko PROČ. Zatím napadají otázky mĕ. Proč se studánka neustrnula, když evidentnĕ šlo do tuhýho ? Proč si slepička nenabrala rovnou dešťovou vodu a nevykašlala se na všechny ostatní sobce, kteří mají užitek z neštĕstí druhých ? Rozdĕlí se po tĕchto zkušenostech příštĕ kohoutek o fazoli nebo to udĕlá stejnĕ, ale šikovnĕji ? Já bych už asi nevzal fazoli do zobáku, stejnĕ jako nepiju zelenou od své první kocoviny.
Je ještĕ jedna varianta této pohádky. Tam nakonec zaprší, voda se vyleje z břehů a všechny prasata, krávy a další zúčastnĕné spláchne, včetnĕ kohoutka. Slepička to asi obrečí, ale časem nejspíš připustí, že to tak asi mĕlo být.
Hlavní otázka, co mĕ napadá: jaké je ponaučení ? Že je dobré se rozdĕlit ? No, nevím. Spíš že až nĕkdo blízký bude v pytli, tak mĕ všichni odrbou a já jim ještĕ rád polezu do p....e. Nebo že je dobré dát šanci, když ten druhý udĕlal nĕjakou pitomost a hned se na nĕj nevykašlat. Ale z pohledu kohoutka si musím uvĕdomit nesamozřejmost této možnosti, zejména v případĕ recidivy.
Tyhle pohádky jsou pĕkná dřina. Napřed jsem si myslel, že druhá verze (s potopou) je pro mĕ přijatelnĕjší, ale pro (manželský) život je přínosnĕjší zamyslit se nad tou známĕjší podobou.
Zkraje asi budeme s Maruškou probírat pořadí jednotlivých etap a budeme to zkoušet pozpátku tak, aby se slepička dostala zpátky ke kohoutkovi. Maruška si to přebere po svém, až se jí bude chtít.


02.11.2003. 5 mĕsíců
Hanebnĕ jsem opomenul zdůraznit Maruščiných pĕt mĕsíců. Už se vzepře na ručičkách a překulí zpátky na záda. Opustila slabiky a vrhla se na experimenty s jazykem (v puse). Umí ho překroutit úplnĕ naruby, pak ho vystrčí mezi rty a začne vyrábĕt zvuky. To se líbí tátovi, který se přidá, a tak si chvíli s Maruškou povídáme. Zní to jako duet dvou bláznivých motorek.


20.10.2003. O tátovĕ novopečenosti
Četl jsem v Notebooku Miloše Čermáka (Reflex) o odumírajícím bloggování. Snad se ve svém deníčku neblížím k odumírání, k blogu možná občas, když na nĕco odkazuji. Vlastnĕ ani pořádnĕ nevím, jak takový blog má vypadat, rozumím jen tomu, že je to text reflektující na aktuality v určité oblasti zájmu, oboru, nebo jen tak. Tady reflektuji hlavnĕ Maruščiny akce, takže už to není ani tak deníček novopečeného táty, jako povídání o Marušce, což může být i zajímavĕjší, než číst, co kde novopečenej táta zase četl. Napadá mĕ, že bych mĕl nĕjak uzavřít onu novopečenost, protože trvá bez jednoho týdne pátý mĕsíc.
O tátovĕ novopečenosti.
Už jsem to nakousl v kapitolce o Maruščinĕ narození. Donedávna jsem dĕti vnímal spíš jako malé řvoucí a občas i otravné spoluobčany, které jsem byl nucen občas ošetřovat. Zatím jsem nemohl zhodnotit zmĕnu mého vztahu k dĕtem v rámci mého řemesla, protože v Motole už nepracuji a na záchrance jsem za poslední mĕsíce k žádnému dítĕti nejel ( zaplaťpámbu ). Ale vidím to jinde. Už nejsem schopen číst a vidĕt nĕjaké zprávy, kde se dĕcku dĕje nĕco špatného, aniž bych necítil příšernou úzkost nĕkde za hrudní kostí. Tuhle zase přišla jedna sestřička ukázat mimino. Zrovna jsem se vracel odnĕkud a zaslechl jsem to dítĕ asi přes čtvery dveře, a to neřvalo, jenom nĕco "povídalo" bĕhem pojídání kašičky. Holt jsem naladĕnej na stejnou frekvenci. Pak je tu nĕco úžasného, co lze nazvat otcovskou láskou, ale tyhle slogany neoblibuji. Přišlo to poznenáhlu, začalo se to rodit ve chvíli, kdy jsem Marušce dal první pusinku a je to pořád a pořád silnĕjší. A ve více vĕcech jsem nad vĕcí. Trochu jsem si opĕt přerovnal žebříček hodnot (fuj, další slogan..), podobnĕ jako před 12 lety, kdy jsem utekl hrobníkovi z lopaty. Stejnĕ mĕ moje žena musí občas honit od počítadla a podobných nesmyslů, abych začal tátovat, ale myslím, že už jí to nedá tolik práce. No a pak je tu spousta plánování. Musím myslet na 3 lidi najednou s vyhlídkou, že přibydou další.


15.10.2003. Mařenka v koupelnĕ
Jestli dobře počítám, tak je dnes Marušce 143 dní.
Chcete vĕdĕt, jestli máte v koupelnĕ dobře vykytovaný okraj vany? Napusťte ji plnou a vlezte si tam s Maruškou. Za půl hodiny cinknĕte na sousedy pod Vámi. Totéž udĕlejte, pokud se chcete zhodnotit kvalitu podlahy, tĕsnĕní okolo přepadu, pevnost sprchové hadice apod. Pokud chcete zjistit, je-li nĕjaké místo, kam z vany nelze docáknout, zkuste to s Maruškou. Prozradím Vám tajemství: takové místo neexistuje.


11.10.2003. Evoluce
Holky šly spát, já jsem si sedl k počítači, abych pokračoval v deníčku, ale hlava mi padá do klávesnice a kloudnou vĕtu ne a ne z ní vytlouct (z klávesnice nebo z hlavy?). Maruška opravdu prožívá celou evoluci. Napřed byla jednobunĕčné cosi ( bičíkovec ?!), pak to vzala přes červa k rybĕ. Když se nadechla, byl z ní plaz a savec zároveň. Teď chodí s mámou plavat, takže je obojživelník, se mnou občas dĕlá ptákoviny. Poslední dny je z ní hraboš. Už si neprohlíží jenom to, co jí podáme, už se cílenĕ pídí po nĕčem dalším, co by se mohlo v okolí vyskytovat. Plácne dlaní nĕkam před sebe, chvilku tam prstíčkama hraboší a když nĕco popadne, obvyklým způsobem si to nacpe do pusy. Jindy se spokojí s pouhým plácáním do nĕčeho, třeba do svého stehna, nebo do mého nosu. Plácnout tak mouchu, byla by Maruška hmyzožravec. To už má k človĕku blízko. Ale zcela určitĕ je Maruška vopice jedna.


02.10.2003. Slabiky
Prozmĕnu sloužím. V kapse se najednou ozve mobil a v nĕm slyším: "bla - bla - ble - du - bu - ma -- iii ( Maruščina akustická konstanta )". A hele: Maruška objevila slabiky. Chvilku si povídáme po telefonu. Nic si teď víc nepřeji, než aby už bylo ráno.


30.09.2003. 4 mĕsíce podruhé
Tak zase počítám, kolik té naší Marušce už je. Vychází mi to na 128 dní. No, nic moc. V týdnech je to 18. Taky vcelku nezajímavé. V hodinách a minutách vycházejí ještĕ ošklivĕjší a nesmyslnĕjší hausnumera. Ale 4 mĕsíce ? No, tomu říkám vĕk !
Maruščin včerejší monolog mezi 22:00 a 23:00 : ,
(z naprostého ticha) "Aaa - ua - ee - hoo - íí - ee - A! -- prrrrrdblblbl - hee..?" Máma chvíli vyčkává, co ještĕ bude, když se 5 minut nic neozývá, vstává a převlíká Marušku do čisté pleny. Maruška je uložena zpĕt do své postýlky, Martina si lehá. Maruška však okamžitĕ pokračuje: "uuuo - oo - hehe - iii - hee .." a prokládá to zvuky ze svého dolního konce. Čekáme zase chvíli, jestli bude nĕjaké pokračování. Abych to zkrátil: tato situace se ještĕ dvakrát zopakovala, pak už asi nebylo z čeho tlačit. Jestlipak to nedĕlá ta potvora mrňavá schválnĕ ? Jestli jo, tak aspoň vím, po kom to má. To bude ještĕ srandy.


25.09.2003. 4 mĕsíce
Zase mám službu. Jdu si vypít čaj, sedám k počítači a koukám, jestli náhodou nĕkdo nenapsal - a hele:
senderEMAIL:
komentar: Ahoj,Julacku,tak dneska jsou ty nasi Marusce ctyri mesice.Hrozne to leti,uplne se bojim,aby to neuteklo moc rychle.Mel by ten cas bejt pomalejsi.Maruska hrozne rychle roste a mam strach,abychom nezapomneli, jak je nadherna a kazdej den jina a jeste krasnejsi a milejsi.No, snad to nezapomeneme.Ted spokojene spinka a ja pujdu za ni.Tak moc nepracuj a zejtra se na tebe tesime.Pa M+M.
B1: Odeslat


19.09.2003. Plavání
Včery byly holky moje plavat. Marušce se to moc líbílo, nejvíce však panenka v rukách instruktorky a svĕtýlka ve vířivce. Informace na BC Kenny.
Maruška už se umí docela rychle přesouvat. Překulí se na břicho a pokračuje hned na záda ( = 1 metr ). Občas se zkouší zvedat na všechny čtyři, zatím jí jde zvednout zadek. Toho ale umí využít při svých přesunech.
Bohemia Cantat
Ještĕ k dovolené. Do Jizerských hor jsem to vzal přes Liberec opustiv na jeden weekend rodinu. Sborové zpívání způsobuje dlouhodobou závislost a já vĕdĕl, že koncem prázdnin budu mít docela slušný absťák. Tak jsem se přihlásil na festival Bohemia Cantat a bylo to úžasné. Potkal jsem tam tlupu podobných závisláků, staré známé, odvezl si zkušenosti, noty, zážitky a tĕším se na příští rok.


15.09.2003. Milý deníčku,
Milý deníčku,
již dlouho jsem s Tebou nehovořil. Byli jsme na dovolené. Maruška, moje žena Martina a já. Počasí sřídavé, když se nedalo sedĕt na zahrádce, šlo to v chaloupce. Maruška by si už nejradĕji sedla, ale ještĕ je brzo. Hlavičku si přitáhne, žvaní pořád víc a víc, smĕje se a hýká. V chaloupce byla televize. Doma to nemáme, tak jsme občas koukali, Maruška koukala taky a moc se jí to líbilo. Zatím je jedno, na co kouká, hlavnĕ že je to barevné a v pohybu. Doufám, že jí to nezůstane ( koukání na televizi ).


27.08.2003. První zrada - očkování
První zrada
Když nepočítám vypuzení Marušky z lůna matčiného, pak to bylo včerejší očkování. Do každého stehýnka po jedné injekci, navíc pozdĕji teplota a bolestivá zatuhnutí v místĕ vpichu. No, co, normální reakce po očkování, ale jak to vysvĕtlit Marušce? Že je to lepší, než dostat zítra záškrt, nebo se dusit při epiglotitidĕ? Že to do zítra přejde? Maruška nezná zítra. Maruška zná TEĎ.
Dnes je dnes a Maruška už má po teplotĕ, stehýnko ještĕ trochu bolí, ale mlíko teče, suché plenky dle přání, máma mámuje, táta bude tátovat, až příjde z práce, pak bude večerní koupel atd...


24.08.2003. Plížením plazením vpřed
Cvičíme "plížením plazením vpřed." Jako kdysi ve škole na vojenské přípravĕ. Už má Maruška nakročeno na obrat na záda, ale ještĕ je třeba zkoordinovat oba konce tĕla, tzn. aby se v jeden moment točily stejným smĕrem. Další poznatek: ponechání Marušky bez pleny, či podložky na sebenepatrnĕjší okamžik není dobrý nápad, zejména při cviku "plížením plazením vpřed."


23.08.2003. 3 mĕsíce
Pozítří budou Marušce 3 mĕsíce. Co se jí nejvíc líbí, když si spolu hrajeme: nejradĕji má, když jí dám pod bradu plenku a zastrčím ji za uši, jako u holiče. Mydlí pak sebou pod plenou a moc se tomu smĕje. Udĕlám jí fazonku, třeba pĕšinku. Dneska jsme dĕlali vrtulník, Maruška už krásnĕ drží hlavičku, takže mĕla z letu požitek. Nejlépe jí šel vrtulník hasičský, zejména vypouštĕcí akce. Poslintaný jsem byl úplnĕ všude.


20.08.2003. 365 užitečných nápadů
Koupili jsme si přes internet knížku "365 užitečných nápadů pro první rok s dítĕtem." Napsal to pediatr a zároveň zkušený táta. Stručnĕ, jasnĕ, vtipnĕ. Včera jsem se do toho začetl a nemohl se odtrhnout. Kapitoly o vývoji dĕcka a jeho "zdravotních problémech" jsou proloženy říkadly, hrami, smĕřované je to ( = autor v textu oslovuje ) spíš na mámy, ale "tátovat" se podle toho dá taky. Knížka se vejde do kapsy. Kde to najdete: nakladatelství Portál , anebo rovnou v prodejnĕ.


19.08.2003. Mařenčina mluva
Ráno vstávám a ještĕ za šera kouknu do ložnice, kde spí ty moje holky (pořád ještĕ spím v obýváku, to jsem zvĕdav, jak přesvĕdčíme Marušku, že v postýlce je to lepší). Maruška se začíná rozkošnicky protahovat, jednu ručičku skrčenou pod hlavou, druhou vzpaženou a zívá. Pak hejbne nožičkou a hele, leží na boku ! Další kousek. Pak si prdne a začne se tomu řehnit. Chvilku si povídáme s mámou a s Maruškou, pak už musím do práce. Udĕlám holkám pápá, načež Maruška řekne a -(h)-o-i. ( "h" čti "chlll", "o" čti "gloglo") Její jazyk se velmi tĕžko přepisuje do češtiny. Chybí tu hlásky pro různé hrdelní hlasy a mlaskání. V Jižní Africe to už mají vychytané různými spřežkami. Teď koncem srpna si jedu zazpívat na festival Bohemia Cantat, přihlásil jsem se do spirituálů, nĕco je tam v jazyce národa Zulu. Rozhovory s Maruškou jsou mi dobrou rozcvičkou.


18.08.2003. Deník čerstvého otce
Pravidelnĕ a rád si přečtu Deník čerstvého otce. Téma na diskusi bylo, zda lépe použít digi-foťák, či kameru. Napsal jsem , co používáme my. No, a hele: opĕt jsem byl kamsi zařazen dalším diskutujícím. Že se na to nevykašlu. Ale tentokráte mĕ to nijak nenadzvedlo. Jak si občas listuji v jiných diskusích, podobných ( a ještĕ horších ) výkřiků je plno. Od studentských let si pracovnĕ dĕlím diskutéry na dvĕ party. Ty, kteří mají vždycky co říct a ty, kterí vždycky nĕco řeknou. Nevím, kam sebe občas zařadit, ale na každý pád lepší diskuse je s tĕmi prvními. Od tĕch se můžu nĕco dozvĕdĕt, jejich názor je NÁZOR.


13.08.2003. Maruška bude chodit plavat
Maruška začne od půlky září plavat. Moje žena Martina byla na úvodní diskusi a nafasovala tam plavky pro Marušku, které prý nejdou pro...t. To jsem zvĕdavý. Maruška umí takové fígle, že má nĕkdy stolici až za ušima. Martina zase nĕkde vybalila koupací čepici. Natáhla si to na hlavu a vypadala, jak ze 30. let.


11.08.2003. Kojící tátové
Jsem v práci a ty moje holky uvidím až zítra dopoledne.
Zatím klidná služba, tak si brouzdám. Zašel jsem na stránky mého Gymnázia v Botičské a objevil tam jeden projekt. Vzpomnĕl jsem si, jak jsem se tady již dříve otřel o naše hamburgrárny. Tady je odkaz na projekt.
O kojících tátech
Četl jsem tentokráte Lidovky , kde pan Daniel Nebeský mimo jiné píše o tom, že eskymáčtí tátové mohou v případĕ smrti matky pokračovat v kojení novorozenĕte, dokud se nedostanou k nĕjaké jiné ženĕ kojení schopné. Začal jsem prohledávat internet, jestli tam není nĕco bližšího. Zatím jsem nic nenašel.
Maruška ale hledá pořád. Vezmu ji do náruče, Maruška trochu zakloní hlavičku, koukne před sebe a bum! Vrazí mi nosem do hrudní kosti, či nĕkam mezi žebra. Zakloní hlavičku a další rána. Takhle vĕjířovitĕ zkoumá dostupnou plochu. Ještĕ nikdy nic nenašla. Celej život jí říkám, že tam nic není. Je to marný. Zato u mámy nikdy nic nehledá. Nemusí. Vždycky to tam je. Do táty si ale klofne. Co kdyby ...
p.s. tak jsem taky klofal a klofal, až na mĕ vypadly dva odkazy: krátká zpráva, že nĕco takového fakt existuje a ještĕ jeden odkaz . No, a jak jsem se v tom hrabal, našel jsem toho ještĕ víc. Klofání mĕlo úspĕch.


09.08.2003. Jak jsem diskutoval na webu
Maruška se smĕje nahlas, doslova se chechtá. Zítra jí bude 11 týdnů.
O tom, jak táta diskutoval na webu.
Zase jsem četl Reflex, článek "dula Johana. Jedna vĕc mĕ tam významnĕ nadzvedla ze židle, až jsem z toho všeho musel nažhavit počítač a začít diskutovat. Jejej, to jsem se o sobĕ zase nĕco dozvĕdĕl ! Ale přečtĕte si článek a posuďte sami, jak diskuse bĕžela (už tam nevisí). Pokud jste si na to klikli a vrátili se sem, nechal jsem tu pár odkazů: Co je to vlastnĕ ambulantní porod, pak nĕco o aktivním porodu v nemocnici Kadaň (asi nejucelenĕjší sdĕlení), pak je tu server rodina.cz, který navštĕvujeme s mojí ženou. Jsou tu i stránky vĕnované dulám . Každý si může vybrat. My půjdeme zase do Motola, pokud nás Maruška nechá počít Františka (nebo Aničku...)


05.08.2003. epikríza k 10 týdnům
Epikríza k deseti týdnům: Maruška má na délku 60 cm a na tloušťku šest a půl kila. Smĕje se, hraje si s chrastítky ( = kope do nich), dĕlá zvuky a už jednou sama usnula. Máma s tátou z ní mají radost.


03.08.2003. 10 týdnů
Marušce je dnes 10 týdnů a já to s ní neslavím, protože jsem v práci. Včera sama usnula u hraček. Má takovou hrazdičku, ze které visí různá chrastítka, do kterých se dá bouchnout, aby se točila. Tak si chvíli roztáčí chrastítka, chvíli si povídáme. Pak je obvykle potřeba Marušku pohoupat, aby si zdřímla. Poprvé se jí to povedlo bez houpání.
Takže marušce je 10 týdnů, ale 69 dní ( pokud dobře počítám), dva mĕsíce a nula roků. Přitom je na svĕtĕ 70. den. Zmatek v mé hlavĕ. Zase jsem si vzpomnĕl na debaty, kdy vlastnĕ začíná další tisíciletí. Z počtů umím trojčlenku a pochopil jsem nĕkteré logické operátory v javascriptu, ale matematika šla okolo mĕ, aniž bych si ji aspoň prohlédnul. Mrzí mĕ to. Ale na webu se najde všechno. Třeba na stránce www.sweb.cz/volfeng mi nĕco dokáplo, rozdíl mezi "první" a "jeden" je klíčem k pochopení. Článků k novému tisíciletí bylo spousta, třeba kapitola z knihy Vĕda a víra Jiřího Grygara.
Takže Maruška si užívá svůj jedenáctý týden a je jí deset týdnů.
Dokud jsem byl jeden, tak jsem si klidnĕ mohl bejt první. Pak jsme byli dva a když bylo Marušce nula, byli jsme tři. A když chce Maruška mlíko, tak jsem "druhej". Pak jsem ale zase první u počítače. Maruška saje a já nĕco klofu na klávesnici.
Na studiích nám paní doc. Drábková přednášela urgentní medicínu (záchranka, ARO,...) a když chtĕla zdůranit nutnost nĕjakého úkonu, říkávala: neudĕláme-li tohle, jsme "druhý" . Inu, vyučil jsem se v tomto oboru a mám stále silnĕjší pocit, že jsme "druhý" vlastnĕ pokaždé. První je vždy ten marod. Když se on nebude chtít uzdravit (nebo když ON nebude chtít, aby se on uzdravil ), můžeme se stavĕt na hlavu a on se neuzdraví. Hloupé ale je, když jsem v této situaci "třetí".


01.08.2003.
Tak máme srpen a léto je v p....i.(opraveno 9.8. na žádost mé ženy) Místy to vypadá, že už je zase podzim, ale to zařídila klínĕnka jírovcová. Tam, kde zametli loňské listí, to možná není tak hrozné. Třeba Na Dolejší. Pod jírovcem se hezky sedí, můžete pod nimi založit stranu, zapít potomka, z kaštanů si udĕlat obklad na oteklé nohy, napíchat do nich špejle a postavit si ZOO a tak podpobnĕ. Jenom k jídlu to moc není. Pravdou je, že jírovec k nám byl zavlečený. Klínĕnka taky. A taky třeba McDonald. K jídlu se to taky nehodí, ale mají tam například WC bez poplatku. To se hodí, pokud nemůžete poodejít za jírovec.
Doufám, že mĕ Maruška nebude nutit abych s ní chodil do nĕkteré z našich hamburgráren. Včera jsem si s ní krásnĕ popovídal:
Já: ahooooj, Maruško ! Maruška: aa - oo -i! (úsmĕv) Já: Tak jak jste se mĕli s mámou ? Maruška: aa- aa- ee - ei - (úsmĕv) (úsmĕv) (plazí jazyk) hee hee ii (úsmĕv). Takhle si povídáme asi čvrt hodiny. Pak Maruška spustí: "Leeee - Neeee Ueeeee, škyt!" nĕkolikrát dokola s různými variacemi, což znamená "Mlíko teď hned!!". Tady končí diskuse. Nastupuje máma, protože tohle přání splnit opravdu nedovedu. Bĕžím k počítači a mastím blog.


26.07.2003. O píchlém kolečku a o samomluvĕ
Dnes jsem byl s Maruškou sám na špacíru. Byla napapaná, přebalená, spokojená, nic nám nebránilo vyrazit na Vyšehrad. Zabĕhli jsme si jedno kolečko po hradbách, Marušce se to tak líbilo, že tvrdĕ usnula. S nafukovacími kolečky to jde snadno, pokud nepíchnete.
O píchlém kolečku.
Při minulém výletĕ najednou koukáme, že levé přední kolo nĕjak šmajdá. Lepení jsme s sebou nemĕli a dopumpovat to nešlo. No, nic, zbývala nám ještĕ tři další kola, tak jsme to dotlačili až domů. Doma to sundám a hledám příčinu: trn z nĕjaké kytky, asi akát, takový ale malý chcípáček. Kdysi jsem píchnul o ježčí trn, ale to už jsem jezdil na hodnĕ sjetých gumách. Tahle byla úplnĕ nová. Legrační mi taky přišlo, že duše, kterou jsme si lehce nafoukl, abych zjistil dírku, vůbec nebyla kulatá, ale čtvercová! Částečnĕ se zakulatila až po značném natlakování, na vnitřním okraji přesto zůstaly faldíky. To jsem ještĕ nevidĕl, a že mám na kole nĕco naježdĕno. Tak to zalepím, nafouknu, nasadím a ... ráno bylo kolečko zase prázdné. Objevil jsem dalších nĕkolik nepatrných dírek, které před tím vůbec nebyly znát ani v umyvadle s vodou. Nedovedu si vysvĕtlit, jak se tam octly. Pajcry, kterými jsem kolo zouval, byly z umĕlé hmoty a s kulatými okraji. Taky jsem to nedĕlal poprvé. Fakt nevím.
Zjišťuji, že společným znakem všech kočárků s nafukovacími koly, které jsme potkali, je nezamĕnitelný dezén plášťů ( a předpokládám, že i duší ) firmy Kenda, made in China. Zlatá Rubena !
...a jak si tak bĕžíme po hradbách, koukám, že pravé přední kolo šmajdá...
O samomluvĕ.
Moje žena Martina si furt mluví pro sebe a každou druhou vĕtu končí slovy "viď, Maruško..." Je to hezké a legrační, protože z kuchynĕ jí spící mimino tĕžko uslyší.
Samomluva je podle mĕ celkem užitečná ( pro samomluvčího ). Uspořádá si myšlenky, případnĕ si uleví. Když jdu s kočárkem, můžu si i zpívat, aniž by mĕ kdokoli považoval za obecního blba, což je ovšem ve zdejších krajích zvykem.
Tak jsme si tak špacírovali a já jsem Marušce chvíli zpíval, chvíli povídal, co je okolo, Maruška spala, lidi okolo se usmívali, no a já teď můžu přesnĕ popsat, co jsem všechno na tom Vyšehradĕ vidĕl nového, protože jsem si ty svoje zážitky oblékl do slov.


25.07.2003.
Tak už jsou té naší holce dva mĕsíce. To je fofr. Pĕknĕ tloustne. Heslo dne: Zdravý kojenec je náš spojenec !


20.07.2003. Houpací křeslo a šátek Watanai
# Maruška má kolotoč s včelkami, který hraje ponĕkud upravenou anglickou ukolébavku. Umí se tomu divit asi 1/4 hodiny vcelku. Začíná si čím dál víc všímat hraček, zejména pokud se s nimi nĕco dĕje. Stále však vítĕzí bratr Hugo ( obrázek na ubrouscích Huggies ). Ten nemusí dĕlat nic a Maruška má oči jen pro nĕj. Pak je tu sůva Veruna a Meruna, slon Bačkora a Pantofel ( botičky), medvĕd Chrastič, Baryk a Baryk. Další zvířátka jsme Marušce zatím nepředstavili.

O využití houpacího křesla.
Jako svatební dar jsme dostali houpací křeslo. Občas jsme se v nĕm zhoupli, když přišla návštĕva s dĕtmi, bylo křeslo vytížené. Po narození Marušky slouží zejména k ukolíbání a uhoupání Marušky.
Nĕkolik možností, ja to udĕlat:
# vzít Marušku do náruče, sednout do křesla, odrazit se nohama. Nejjednodušší způsob. Po usnutí opatrnĕ položit do postýlky. Problém nastane, pokud Maruška tuto polohu odmítá, případnĕ se dožaduje kojení (zejména u táty).
# sednout si do křesla a položit Marušku na stehna. Bude mít krásnĕ rovná záda. Problém nastane, pokud se budete chtít rozhoupat. Pokud se budete odrážet nohama, nebude dítĕ ležet moc stabilnĕ. Můžete využít odrazu rukou od nĕčeho pevného v okolí. Jde to, ale žádná sláva.
Lepší fígl je, opřít paty o konstrukci spodku houpacího křesla. Rozhoupete se špičkami nohou, Maruška si celkem klidnĕ poleží. Problém nastane, pokud budete chtít Marušku nĕkam přenést. Musíte ji rukama podebrat, což se jí (pokud nebude uhoupána dokonale) nemusí líbit.
# Vychytávka: položte Marušku nejprve na nĕjaký vĕtší polštář, posaďte se do křesla, pak ji vemte i s polštářem na kolena a klidnĕ se odražte nohama. Maruška bude spokojenĕ ležet na polštáři a ani se nehne. Potom i s polštářem ji můžete přenést třeba na kanape, když to bude potřeba. Není to optimální způsob na přesun do postýlky. Holt, každý způsob má své pro a proti.
# Doporučení: naučte se s houpacím křeslem jezdit, pokud Vám to křeslo a podlahová krytina (+ manželka, tchýnĕ) dovolí. Hrnek se stydnoucím kafem vzdálený 1.5 m je bez tohoto umĕní naprosto nedosažitelný. K tomuto je nejlépe míti Marušku položenou na polštáři.

Vychytávka pro uživatele indiánského šátku Vatanai:
Dřív, než umístíte dítĕ do úvazu, zejména na hruď, či jako do kolíbky, obujte se a zašnĕrujte si boty. Potom se Vám to nepovede.


19.07.2003. Pískání
Zjistil jsem, že Maruška je přímo fascinována pískáním. Melodii má nejradĕji co nejhloubĕji, víc ji však baví různé glisanda a ptačí zpĕvy. S pískáním jsme trhli rekord v úsmĕvech. V počtu i délce.
Zítra bude Marušce 8 týdnů. To to letí. Za chvíli půjde do tanečních.
Spát chodí pořád dost pozdĕ. Včera usnula už v 21:30, zpíval jsem jí furt dokola Winnetoua. Dnes to bylo delší, Limonádový Joe asi tolik nezabírá.
Vyrazili jsme dnes na výlet až do Modřanské rokle. Nikdy dříve jsem tam nebyl. Je to hezčí, než v Šárce, protože tam není tolik lidí a tolik sluníčka. Chybĕla mi tam zahradní restaurace. Marušce to samozřejmĕ nevadilo. Má své zdroje.


17.07.2003. Blog má každý idiot
Tak jsem si přečetl, že blog má dnes už každý idiot ( myslím, že v časopise Týden, najdu a upřesním). Tedy jsem se zařadil. Moblog (tamtéž) si pořizovat nebudu, neboť mobil s foťákem mi příjde fakt nanic. Fotky (zatím) stojí za prd a MMS (SMS vůbec) je asi nejdražší datový přenos, jaký může být. Takže pořád vítĕzí digiťáček.
Marušce je 53 dní. Žvatlá, umí a-o, vrcholem bylo opakovanĕ h-o-i , což jsem si přeložil jako "ahoj". Nojo, klasická zaslepenost šťastného fotříka.

Upřesnĕní: jde o časopis Reflex č 28,str. 40. Notebook Miloše Čermáka. Dobrý článek. Doporučuji.


09.07.2003. Ráno
Ráno jdu do práce. Zbabĕle spím v obýváku na roztaženém kanapi. Díky tomu můžou holky spát spolu na jedné posteli. Ráno ještĕ spaly. Byla v tom úžasná pohoda, vůbec se mi nikam nechtĕlo.


08.07.2003. Úsmĕv
Opravdu se smĕje. Hlavnĕ na mámu (má mlíko).


07.07.2003. Kojenec
Z novorozence je kojenec. 5310 g a 57 cm.


06.07.2003. 6 týdnů
Chvilku po půlnoci dřepím u počítače. Maruška vstane tak za 2 hodiny. Dnes je jí 6 týdnů. Zdá se, že se umí cílenĕ usmát, sleduje a vnímá okolí. Akorát nechce večer vůbec spát. Pak ale v noci dokáže zabrat na čtyři hodiny.
Dnes se jí to nepovedlo...


05.07.2003. Zakládám si deníček
Zakládám si deníček.
Nikdy jsem nic takového nedĕlal, leda snad na nĕkterém vandru jsem si znamenal, kudy jsem jel, jaké bylo počasí a do mapy značil možná nocležištĕ. Mohlo by se to hodit. Cancáky jsem nenávidĕl, rovnĕž tak do mého sešítku nikdo nic nesmĕl čmárat. Jenže kde je konec sešítkům...
Pak se nám narodila Maruška a každý chtĕl vidĕt fotky. Jenže ty ještĕ nemám vytištĕné, tak jsem udĕlal webovou stránku a ať si každý ráčí kliknout. Pak tu byla spousta zážitků novopečeného táty, které jsem se snažil v hlavĕ nĕjak uspořádat, takže jsem to začal psát a vĕšet to na web, protože tam se to neztratí tak snadno, jako všechny ty moje sešítky. A pamĕti je nutno pomáhat.


13.06.2003. Referendum o EU
Referendum.
Protože jsme si Rakousko rozbili, musíme si ho teď slepit.
Evropskou unii ocení plnĕ možná už Maruška, ale spíš až její dĕti. Na naší základku proudí zástupy (kupodivu) penzistů. Logicky by se mĕly hrnout zástupy Marušek. Ale zástupy penzistů myslí na zástupy Marušek. Do penze mám 27 let ( prozatím), teď myslím hlavnĕ na naši Marušku.
Pořád čekám, že potkáme nĕjaké známé, abych se mohl pochlubit. Furt nic...


08.06.2003. Broučkování
Druhá výprava na Vyšehrad.
Maruška umí broučkovat. To se dĕlá takhle: táta si lehne na záda a Maruška na tátu, dá si ručičky tátovi do podpaží a usne. Po chvíli se začne dožadovat mlíka. Marnĕ. Tak jde broučkovat k mámĕ.


01.06.2003. První špacír
Výročí svatby.
Jedeme na první špacír. První tankování na Slepičárnĕ, druhé u Citadely na Vyšehradĕ. Máme ve výpravĕ spolehlivĕ nejmladšího účastníka. Přesnĕ 1 týden. Má to mezinárodní úspĕch.
Požehnej pámbu - tahle fráze mĕ zaujala: tolikrát jsem ji snad ještĕ neslyšel.
Nojo, Pámbu fakt požehnal :-)


28.05.2003.
Ráno po službĕ uháním do Motola. Vypadá to, že dnes půjdeme domů. Odváží nás můj tchán řečený Dĕdek. Tak už je mám doma.


26.06.2003.
Po obĕdĕ jdu za svými holkami, už se u nich byli podívat snad všichni známí z celého Motola. Stĕhujeme se do ajnclíku, kde se dá vĕtrat.
Šestinedĕlní klídek pohoda. Sluníčko prosvítá žaluziemi a hraje si s Maruškou.


25.05.2003. Narodila se Maruška
1217680663Narodila se nám Maruška.
V neděli 25.5. pět minut po poledni jsem se začal proměňovat z kluka na tátu.
3670 g, 51 cm.
Bezprostředně u porodu jsem nebyl, jenom předtím a potom. Myslím si (a moje žena Martina naštěstí taky), že u II. doby porodní nemá chlap co dělat (mimo porodníka). Tak jsem vedle přecházel, podobně jako tygr v kleci, a když se ozval první Maruščin pláč, spustil jsem ten svů. Pak mi to stvoření dali do ruky, donesl jsem ho k Martině, Maruška se hned přisála a bylo.
Vš¡echno tohle už jsem na porodnici viděl mockrát, vždycky mě to trochu dojalo, ale teď to stálo zato.
Telefony, SMS, pak jsem si je obě odvezl na š¡estinedělí, a když jsem pozdě odpoledne šel domů, políbil jsem svoji ženu a...
...a dal jsem pusinku své dceři Marušce.
V tu chvíli se proměna dokončila.
Zavolal jsem šéovi a vzal si na pondělí volno. Večer zasedáme Na Dolejší pod kaštany s partou mých nejlepších přátel. Vyprávím o své proměně, vrší se historky jiných proměn.



dum
juhele@nedele:~$ how_are_things_in_oskorinek
Mostly cloudy, 7°C
juhele@nedele:~$



Obec OskořínekObec Hrubý JeseníkTJ Sokol OskořínekZŠ Hrubý JeseníkBabiččina kuchařka
Bylinky pro koně

mapa


juhele@nedele:~$ my_php_ddate
Today is Boomtime, the 5th day of The Aftermath in the YOLD 3183. Celebrate Maladay.
juhele@nedele:~$




Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata
tomas.julak@gmail.com