Julákovic oskořínecké stránky
úvod  tátův deníček  galerie  dovolená  grafomanský brloh  kuchařka  


Čtvrtý sešit tátova deníčku  Jak jsme se přestěhovali do Oskořínka  Jak se posléze narodila a rostla Anička  Jak se narodila a rostla Maruška  


Od jara 2004 přes narození Aničky až po přestěhování do Oskořínka

07.07.2006. Chrousti a jiná havĕť
28.06.2006. Na vodĕ
25.05.2006. Mařence jsou dnes 3 roky
05.05.2006. Tak už chodíme
24.04.2006. Anička ustrnula
30.03.2006. A taky to vypadá, že
28.03.2006. Anička chodí !!!
23.03.2006. Máme tu zase jaro
14.03.2006. Další technická
27.02.2006. Bowling
22.12.2005. Za dveřmi je Štĕdrý den
23.11.2005. Zoubky
07.11.2005. Aničce je půl roku
22.10.2005. Aničce se blíží 5. mĕsíc vĕku
02.10.2005. Po čtyřech
23.09.2005. 4 a půl mĕsíce Aničky
30.08.2005. Konec léta
15.08.2005. Druhá část dovolené
24.07.2005. První část dovolené
14.06.2005. Nĕjak nestíhám
10.05.2005. Mařenka a Anička
08.05.2005. Zítra si jedu pro ty mý všechny holky
06.05.2005. ANIČKA
05.05.2005. Tak už se to klube !
01.05.2005. Nočník potřetí a pokojíček
29.04.2005. Nočník potřetí
26.04.2005. Nočník a postýlka
06.04.2005. Nočník, aneb marnost nad marnost
18.03.2005. Tak už je tu jaro
09.03.2005. Zimní dovolená
04.02.2005. Nĕjak ty zápisy řídnou
18.01.2005. Průzkumnictví
23.12.2004. Každý den nové slovíčko
18.12.2004. Sourozeneček
30.11.2004. Sníh
23.11.2004. 18 mĕsíců
08.11.2004. Jak si povídáme
21.10.2004. Little Resusci-Anne, aneb pořád se nestačím divit
05.10.2004. Sourozenec na cestĕ
17.09.2004. Houpací kůň
07.09.2004. ...tak to vypadá
25.08.2004. Dovolená
30.07.2004. Uklízení
26.07.2004. Weekend v Čilci
22.07.2004. Táta jezdil s autíčkem II
08.07.2004. V Adršpachu
07.07.2004. Na Kačáku ve Vrchlabí
01.07.2004. Mazlení s tátou
22.06.2004. Rallye Kočárek III
13.06.2004. Táta jezdí autíčkem...
07.06.2004. ...nikoli zoubky, ale nemoce
31.05.2004. Další zoubky...
30.05.2004. Oslava 1. narozenin
25.05.2004. První narozeniny
20.05.2004. Na špacíru s tátou
13.05.2004. Sami doma s tátou - pokračování
12.05.2004. S tátou sami
08.05.2004. Šeberov, rok poté
05.05.2004. Čuník na baterky
01.05.2004. ZOO
26.04.2004. 11 mĕsíců
23.04.2004. Sedačka na kolo a helmička
13.04.2004. Jak na bourání vĕží
12.04.2004. Bourání vĕží
09.04.2004. Chodítko
07.04.2004. Jarní výlet

07.07.2006. Chrousti a jiná havĕť
1217766911 V Oskořínku to žije. V pojistkách hnízdil rehek (musel jsem se podívat do atlasu, co to bylo za ptáka...). Na jaře tam bylo jenom staré hnízdo, které jsme nevyhodili. V kvĕtnu vajíčka - jeje, tĕch jsem si nevšiml. No a za chvíli holátka. Netrvalo 3 týdny, a už trénovali na zahradĕ. Stihli to před řemeslníky, kteří budou pokračovat v započatých pracích, zavřou dveře a namontují jističe (doufám).
Letos je chroustová sezona. Po západu slunce se strhne cosi jako zvuková kulisa k filmu o nĕjaké letecké bitvĕ. S Mařenkou jsme ty chrousty celkem snadno pochytali a dali do škatulky, moc nás to bavilo. Za chvilku byl ale ve škatulce podezřelý klid. Tak se koukneme dovnitř - a každý chroust mĕl svou chroustku a užívali si. Zvláštní je, že to vyšlo úplnĕ přesnĕ. Potom přiletĕl jiný, na kterého se asi nedostalo a začal ostatní páry dost nehezky otravovat. Když jsem je tak vidĕl, rozmyslel jsem si dávat je ráno do polévky, a pustili jsme je s Mařenkou do trávy. Holt si ráno nĕco ulovíme v Hypernovĕ.


28.06.2006. Na vodĕ
1217765774Před týdnem jsme se vrátili z Lužnice. Máma s Aničkou byly v penzionu v Lužnici (spolu s dalšími matkami s dĕtmi) a my s Mařenou jsme vyrazili na vodu (spolu s dalšími táty s dĕtmi). Jeli jsme ze Suchdola, Novou řeku, končili jsme v Sobĕslavi. Horko a komáři. Mařenka sedĕla na háčku a moc se jí to líbilo. Spali jsme pod stanem, taky v pohodĕ. 2x nás přepadla noční bouřka, já mĕl trochu obavy, ale Mářa spala jak pařez.
Když jsme jeli domů, stavovali jsme se v Táboře. Jdeme tak starým mĕstem a najednou na chodníku mládĕ poštolky. Už začínalo mít dospĕlácké peří, ale na lítání to zdaleka nebylo. Tak jsme se ho ujali a donesli do informačního centra. Přesnĕji řečeno: ujala se ho Martina a byla samej čmelík, nebo co to všechno z toho prcka za tu chvíli vylezlo.
Aby tĕch mláďat nebylo málo, přijeli jsme do Oskořínka (tam, co máme ten náš nový domeček - o tom jindy) a našli tam kachnĕ, které taky muselo odnĕkud přilézt. Toho se ujala Mařenka a šli jsme k sousedům, a vida, bylo jejich...


25.05.2006. Mařence jsou dnes 3 roky
zítra to oslavíme, protože dnes je táta prozmĕnu ve službĕ. Jak ty holky srovnáváme, Anička je, zdá se, techničtĕjší typ, než Mařenka. koupili jsme jí lego kvatro, ale tím vcelku pohrdla, staví si z toho menšího (duplo). Prozkoumala již nĕkolik různých přesek a naučila se je zapnout a vypnout. Poloha střemhlav ji taky baví (když si hrajeme na netopýra). Mařenka to vidĕla, chtĕla taky, tož jsem ji postavil na strop, ale hned jsem musel zpátky, nebylo to ono. Ale musím Mařenku pochválit, už si oblíbila dvoukolové odstrkovadlo, které doposud odmítala. Je to vlastnĕ prapůvodní drezína = bicykl bez šlapek.
A brzy už se budeme stĕhovat do Oskořínka. Domeček, zahrada jako hrom...


05.05.2006. Tak už chodíme
Tak už Anička doopravdy chodí, stihla den před narozeninami, čímž překonala Marušku o jeden den. Ta začala doopravdy chodit přesnĕ v den svých narozenin. Hodnĕ dlouho to vypadalo, že Anička zvítĕzí s náskokem nĕkolika kol, ale nakonec rozhodovala cílová fotografie.
Tu ale taky nebudu mít, protože jsem nĕkam zašantročil kablík od foťáčku, nemůžu tudíž přetahat fotky do PC a pomyšlení na mazání nĕkterých obrázků mi rve srdce.


24.04.2006. Anička ustrnula
u chůze po kolenou. Má z toho lítání po parketách kolínka samou modřinu, ale zjevnĕ jí to nevadí. Jak to před 3 mĕsíci vypadalo, že bude chodit, tak to teď nevypadá ani trochu. Ale Anička určitĕ ví, co dĕlá. Tam, kam chce, se stejnĕ nĕjak dostane. Tuhle si hrály s Mařenkou a Mařenka už byla nĕjak zpruzená a po Aničce se ohnala. Anička, jako obvykle po takovém ataku, poodlezla stranou, ale nezačala nabírat, otočila se zpátky a dala Marušce doela slušnou herdu do zad. Jojo, to budou boje !


30.03.2006. A taky to vypadá, že
Anička už je odstavená, poslední dobou to kojení mĕla spíš jako kratochvíli a uklidňující prostředek. Pořád navrhuji, že by se mĕlo přerušení laktace využít k výrobĕ Františka, ale nĕjak mi to pořád ne a ne projít. No, uvidíme.


28.03.2006. Anička chodí !!!
Tedy, zatím udĕlala sama asi 5 kroků, pak zase nic.


23.03.2006. Máme tu zase jaro
a dnes jsem využil konečnĕ deníčku k rozvzpomínání si na události minulé. Anička vymyslela slovíčko, kromĕ "tatata", což je jasné, co to znamená, vymyslela "čaj", což znamená "čau". Maruška ve stejném vĕku toho už mĕla víc. No, až bude hezčí počasí, ona to Anička dožene. To budou Haf,pipi, atd.


14.03.2006. Další technická
kontrola a Anička má 9870g a 73 cm, což znamená, že je o 550g tlustší, než Mařenka ve stejném vĕku. Taky nožičku má vĕtší. Je možné, že ségru přeroste.


27.02.2006. Bowling
Byli jsme s holkami na bowlingu, Maruška si pořád chtĕla hodit koulí, když ale zjistila její váhu, dožadovala se nĕjaké menší, ta ale nebyla k dispozici. Ale bavily se všechny tři holky moje a ta nejvĕtší si taky hodila.


22.12.2005. Za dveřmi je Štĕdrý den
a Marušku jsme prostřednictvím Ježíška odnaučili usínat s dudlíkovou flaškou v puse. Máma jednoho dne vzala všechny flašky a dudlíky k nim a ukryla je na neznámé místo řkouc, že si je odnesl Ježíšek, a že když se jich nebude Mařenka domáhat, dostane od Ježíška nĕco pĕkného. Asi dva dny trvaly různé hysterické scénky. Mářa to hledala různĕ mezi nádobím. Jednou takhle večer vylezla z postýlky, na odkapávači našla nĕco podobného (hrníček s náústkem), došla si pro mĕ, přitáhla mĕ do kuchynĕ, donutila mĕ to smontovat a nalít do toho vodu, načež vítĕzoslavnĕ odkráčela zpĕt do pokojíčku (kde už usínala Anička přisátá k mámĕ), ulehla do postýlky, vrazila si to do pusy a spala. No a dárečky...
To, co mĕlo být pod stromečkem, je už dávno v provozu. Májinka to vyštrachala z tašky, kde to bylo položeno asi jenom v druhé vrstvĕ. Začali jsme být pečlivĕjší, zatím nic jiného neobjevila, takže Ježíšek možná splní slib a nĕco za ty zcizené flašky dotlačí.
Dnes jsem volal domů (ze služby) a slyším tam, jak obĕ holky spolu dovádĕjí, až z toho drnčel telefon. To mĕ docela potĕšilo, protože Mája byla poslední dobou na Aničku nĕjaká vysazená. Anička totiž užívá Májiny hračky, ty, se kterými si Májinka už hodnĕ dlouho nehraje. No a to je špatnĕ. Ale za chvilku už se Mája s Ančou mazlí a má ji hroznĕ ráda, občas jí nabídne čokoládu, což už Anička začíná oceňovat. Ona je Anička vůbec všežravec, na rozdíl od Máji v jejím vĕku ráda sbaští skoro celou skleničku přesnídávky. Vypouští pak zadní částí nejen chlapácké zvuky, ale i tomu přimĕřený smrad. Holt každé voňavé miminko jednou přestane být voňavé. Aspoň táta ví, po kom to holka má.
A okolo nábytku už pĕknĕ ručkuje. To po tátovi nemá.


23.11.2005. Zoubky
už Aničce taky vyrostly. Pomalu ta holka začíná chodit (!!!). Každopádnĕ se postaví, když se může nĕčeho chytit. Tuhle se mĕ chytla za ruku a postavila se vedle mĕ. Jen udĕlat krok. Pak se mi s takovým pohodářským úsmĕvem opřela zády o nohu. A to je jí 6 a půl mĕsíce. Maruška už se tĕší, jak si budou hrát, občas by se holky už i popraly...


07.11.2005. Aničce je půl roku
a podle všech příruček a plakátů o psychomotorickém vývoji prcků by ještĕ zdaleka nemĕla dĕlat to, co dĕlá. Zkoumá obývák po čtyřech naprosto hravĕ, kupodivu ještĕ neumí moc couvat, takže když se dostane do slepé ulice, potřebuje asistenci. Ale říct si tedy umí. Tuhle zase málem přelezla z kanape na přistrčený stůl, což je asi 15 cm převýšení. Opřela se packami o stůl a vypadalo to,jakoby se chtĕla postavit na zadní. A nakecá toho taky hodnĕ. Vždycky začne s pĕstí v puse, ale jakmile chytí inspiraci, začne to svoje blabla dĕlat normálnĕ pusou.
Maruška jí občas bere hračky. Když máme vůči tomuto postupu výhrady, hned jde k Aničce a pohladí ji. Asistuje při přebalování. Přinese plenky, nátĕr na zadek, ručník, plenu, utře zadeček.
Tuhle za mnou byly holky ve službĕ. Ve srovnání s jinými dĕtmi, které se zde zjevily před tím, Mařenka se vůbec neschovává mámĕ (tátovi) za suknĕ, hned vyrazí prozkouzmávat terén. Je sice zamlklejší, ale netrvá to dlouho.


22.10.2005. Aničce se blíží 5. mĕsíc vĕku
a už docela zdatnĕ zkoumá zákoutí bytu lezouc po čtyřech. Pak se převalí na záda a asi už týden se baví tvorbou slabik "ua,bla,ble,be,pa" , přičemž si pomáhá rukou, kterou si cpe do pusy. Pak si ji otře do táty.
Mája říká Aničce "Prďoušek". Roztomilé, žejo ? Už jsme zase závislí na flašce s nĕčím, protože jsme nĕjak všichni kromĕ mámy omarodili a trochu se povolila morálka. Maruška usne jenom tak, že si nĕkde lehne, flašku do pusy a musí mít vedle sebe nĕkoho, koho může tahat za ucho nebo šťourat třeba v nose. Jak na tohle přišla, nevím. Ale dĕlá to, co pamatujeme.


02.10.2005. Po čtyřech
už Anička zacouvá pod stůl. S Maruškou si zatancuje (podporována mámou), s tátou ji baví lítat, ale nebaví sedĕt (což baví tátu). Za týden bude Aničce 5 mšeíců a máme takový dojem, že je asi o dva mĕsíce napřed. To asi proto, že pořád sleduje Marušku a už by si s ní chtĕla hrát. Takhle na všech čtyřech už to skoro jde.


23.09.2005. 4 a půl mĕsíce Aničky
a už to vypadá, že Anča bude lítat po čtyřech. Ještĕ to nemá zkoordinované, ale sílu má určitĕ. Nejvíc ji teď baví, když pozoruje ségru (Májinku), jak poskakuje na kanapi, nebo dĕlá jiné vylomeniny. Mája to vidí a ještĕ víc se předvádí. Anička se může potrhat smíchy. Pak si nacpe pĕst do pusy a dĕlá "brbrbrb, uauau" apod. Mářa to začne dĕlat taky.
Pak zase jdeme stavĕt, protože máme Lego a v nĕm mašinku na baterky, nádraží, koleje, nĕkolik krtků, kteří na kolejích s oblibou lehávají a nĕkdo z nás je musí prostřednictvím legového nádražáka vyhnat...
no, je to sranda.


30.08.2005. Konec léta
je tu a Anička už by nejradĕji sedĕla. Na rukách se vzepře, na bříško by se taky už ráda převalila, ale ještĕ nevymyslela ten fígl, jak pod sebe zandat tu ručičku, co jí v tom brání. Zkouší to přes řev, ale rámus málokdy pomůže (výjimka prý byla kdysi pozorována okolo Jericha). Zato však z bříškana záda se jí to už povedlo, naštĕstí na dece a na podlaze, takže sebou mrskla na parkety, až to bouchlo. Chvíli koukala, co to bylo, pak vymyslela, že by bylo dobré začít řvát, takže dostala mlíko a bylo zase dobře.
Je zajímavé, že Maruška Aničce v převalování občas pomáhá, jakoby si pamatovala, co to bylo za dřinu. Pak jí dá nĕkolik pusinek a pohladí po hlavičce, Anička se na ní za odmĕnu usmívá od ucha k uchu a už to umí i nahlas.
Převalování Mářa trénovala na mnĕ. Musel jsem si lehnout na trávu, Mářa se do mĕ opřela zboku a takto mĕ kutálela až pod keř, a pak zpátky. Povel byl: "tati, na zem !". No, má mĕ hezky ochočeného...


15.08.2005. Druhá část dovolené
1217705603tentokráte kousek od Slavonic. První týden sami, druhý týden s kamarádkou Sárou a jejími rodiči. Anička roste jako z vody a ve srovnání s Maruškou vede na váhu i na délku. Zdatnĕ pase hříbata a hroznĕ moc toho nažvaní, když tedy zrovna neřve. Žvanĕní je trochu chraplavé, zní to jako "haa- aa -hee - chiii - ...", noa hroznĕ se při tom smĕje až tlemí. Taky má vydatné zdroje mlíka, které fungují, aniž by Anča musela nĕjak převratnĕ sosat, stačí jen polykat. Takové přímé vstřikování, dalo by se říct turbo. Takže Turbokojenec s přeplňovaným žaludkem musí krknout aspoň třikrát, jinak se okamžitĕ pozvrací nĕkomu na triko nebo na podlahu. Předbĕžná váha - nĕco přes 7 kg. Dneska jdou s mámou na garančku.
Mářa se taky snaží hodnĕ žvanit, dokonce nĕkdy i artikuluje. Pochytila nĕco od Sáry, která již konverzuje pomalu v rozvitých vĕtách. Moc se nám líbily "ombajny", kterých kolem spousta jezdila, ale nejvíc se líbil balíkovač na slámu. Jezdil si po poli, občas zacouval, zvedl zadek a vytlačil ohromný kulatý bobek. To se mohly holky uchechtat. Pak jsme s Májinkou vyrazili do krámu a koupili Májince dobrůtku. Zaplatil jsem a najednou po mnĕ Mája vrhla takový vyčítavý pohled a řekla: "Sárince taky!" Trochu jsem se zastydĕla koupili Sáře. Druhý vyčítavý pohled jsem slíznul od našich mam, kdzž ani jim jsem nic nekoupil. Nojo, táta sobec...


24.07.2005. První část dovolené
v Jizerských horách kousek nad Bedřichovem. Už jsme tam byli, když bylo Marušce 3 mĕsíce. Teď je Marušce 2 roky a kus a Aničce 2 mĕsíce a kus. Asi tak dvĕ třetiny pobytu propršelo, což by tátovi ani tolik nevadilo, nemuselo se nikam chodit. Jenže Mářa chtĕla ven i v tom dešti, tu na houby (fakt je našla, všechny úlovky přinesla Maruška), tu k bazénu za barák lovit mouchy, které tam spadly. Pak jsme se bavili tím, že ve stráni jsme hledali šišku, šli ji hodit do bazénu, pak vylovit, a pořád dokola. Anička se taky dobře bavila, když tedy nebyla zrovna hladová, ospalá či podĕlaná. Křenila se dokonce i na tátu. Takhle soustavnĕ ho za celý život ještĕ nevidĕla. Maruška docela už pĕknĕ žvaní. Moc se jí nechce pořádnĕ vyslovovat nĕkterá písmenka. Tak třeba:
co byste řekli, že je tohle za písničku?
u -a-a-u-a-u-a-a-
ma-a-e-a-a-pa-a-a-
y-u-a-o-e-u-ej
ma-a-e-o-e-a-ej
je to hodnĕ nadsazené, ale podpobnĕ to občas znĕlo. Ale to půjde.
A když jsme přijeli domů, Mářa najednou odnĕkud přinesla houbu. Takovou prašivku citronovĕ žlutou. Kde to ta potvora sebrala ? V kapse by to nedovezla takhle vcelku... Houbičky rostly v kvĕtináči pod ibiškem.


14.06.2005. Nĕjak nestíhám
...a doma se nám mĕní novorozenec v kojence. Podobnĕ jako u hmyzu je to promĕna nedokonalá, vlastnĕ ještĕ nedokonalejší, než nedokonalá, protože Anička se nesvlíkla z kůže. Nicménĕ mĕní se. Hodnĕ přibrala, aniž by se nĕjak významnĕji protáhla do délky. Už má skoro dvakrát tolik na váhu, než v porodnici. Trénuje mimické svalstvo na první úsmĕv, kterým by nás mĕla asi tak za týden dostat na kolena.
S Mářou je taky sranda. Má Aninku moc ráda, pořád ji hladí a nosí plyšáky. Anička spává s mámou na naší dvojposteli, já chrápu v obýváku. Mařenka chodí spát dřív, protože si k tomu vynutí mámu. Já chovám Aničku a snažím se ji přesvĕdčit, že by nemusela už řvát, když se napila, vykrkala, vyprdĕla, po....a a byla převlečena. To se mi daří. Tak dáme Aničku do kolíbky (máma se mezitím vrátila od spící Máři), chvilku tak sedíme (Anička taky chrupká) a najednou z pokojíku jakýsi šramot, pak opatrný dupot, zase šramot a ticho. Jdu se podívat a hele: Mája se přemístila z postýlky na Aninčino místo vedle mámy, flašku v pĕsti, šlofíčková poloha nejvyšší spokojenosti a takhle dĕlá rukou, abych vypadnul. Takže: počkáme, až se Mářa ubumbá, pak ji přeneseme do její postýlky, máma si jde lehnout, namaže si nohy indulonou (bez toho neusne), pak já přenesu chrupkající Aninku na Aninčino místo Maruškou vyhřáté, dáme si pac a pusu a jejda, už je deset večír, natáhnu se a usnu s National Geograficem nebo Reflexem (podle toho, co zrovna vyšlo) na obličeji.
Další mimino se bude jmenovat František (jako obĕ dvĕ předešlá) a ...jdu spat


10.05.2005. Mařenka a Anička
Přivezli jsme Aničku domů, Mářa ještĕ spinkala po obĕdĕ. Když se probudila, slezla z pelechu, otevřela si, přišla do obýváku, ještĕ si mnula oči, la když je otevřela, uvidĕla Aničku. "jéééé, mimi, Anička, malá, malá," šla k ní a začala se s ní mazlit, hladila ji po hlavičce, hrála si s prstíčky, všichni jsme na to valili voči, protože takovouhle nádheru jsme nečekali, jak to Mařenka pobrala.
Začínám se rozvzpomínat na Mařenku ve stáří do jednoho týdne. Je to zase takový mrňousek, akorát teď už jsem si skoro naplánoval, kdy se Anička například začne smát a už se na to moc tĕším.


08.05.2005. Zítra si jedu pro ty mý všechny holky
Jednu naložím v Brandýse a pro zbylé dvĕ pofrčíme do porodnice. Tedy, fakt jsem zvĕdavý, co řekne Mája své sestřičce. To bude možná jako se mnou, když jsem si zvykal, že jsem táta. Mája si bude zvykat, že je ségra, a ještĕ k tomu starší, vůbec jí to nezávidím. Se mnou to tentokráte bylo jednodušší. Tátovskou novopečenost jsem si už neprožíval a to místečko v srdíčku pro dalšího potomka jsem mĕl schystané už tak nĕjak automaticky, ke všemu jsem neřešil problém, jak toho mrňouska vůbec vzít do ruky, takže jsme se rovnou mazlili. Užil jsem si to snad ještĕ víc, než předloni.


06.05.2005. ANIČKA
SE NARODILA 6.5.2005 v 9:00, váží 3690g a mĕří 50 cm. Táta vozil Mařenku do Brandýsa a nestihl to. Moc to holkám spolu sluší. Jak to v tom Motole dĕlají, že nám vyndají vždycky takové pĕkné a zdravé mimino...


05.05.2005. Tak už se to klube !
Martina zrovna odjela do porodnice, protože jí praskla voda. Očekávanec si začal vypouštĕt vlastní rybník. Osiřeli jsme s Mařenkou. Ta bude čubrnĕt !


01.05.2005. Nočník potřetí a pokojíček
...no a jak jsme vždy nad každým vyčůráním propukali v jásot a ovace, Mařenka začala na ten nočník chodit úplnĕ sama, asi tak každou půlhodinu, pokaždé utrousila tak 5 kubíčků čehosi žlutého (kdoví, kde to schovávala), mĕl jsem pocit, že to všechno dĕlá kvůli tomu potlesku. Teď jí, chudince, asi křivdím, Mářa se asi chtĕla vykakat, ale s tím má občas problém.
Ale teď nĕco hezčího:
Mezitím, co byla Mařenka u dĕdečka a babičky v Brandýse, vymalovali jsme s Mámou ložnici (takvou příjemou cihlovou barvou), pak jsme přišroubovali pár polic a podobných zavĕšenin (u toho jsem se málem po...l vzteky, v našem baráku je buď omítka jak máslo, ve které nic nedrží, anebo cihly z betonu a s křemeny uvnitř, na kterých jsem upálil vrták - nutno přihlédnout k mé levorukosti), pak jsme kousíček tapetovali (to dĕlala máma, nutno přihlédnout k mé levorukosti), a když jsme to mĕli hotové, dojeli jsme pro Mářu, která když to vidĕla, dĕlala jenom "jééé" a podobnĕ, koukala na to jak péro z gauče.
To byla kouzelná chvilka, kdy jakékoli pomyšlení na včerejší vztekání nemĕlo prostĕ šanci...
A František (nebo Anička) už to má schystané taky, postýlku, plenky, prádlo, tátovo tĕšení se a podobnĕ. Kumpáni už sledují displeje svých mobilů, kdy že nastane ta správná chvíle k posezení Na Dolejší (viz první sešit deníčku).


29.04.2005. Nočník potřetí
Už to na nĕj umí, občas se zapomene a neřekne, pak je holt kaluž. Teď jí zase baví dĕlat bobky do vany.


26.04.2005. Nočník a postýlka
Koupili jsme Marušce novou postýlku, ta by jí mĕla vydržet tak do mladšího školního vĕku (podle velikosti, otázka je, jak rychle jí rozvrže). Starou postýlku jsme poštelovali na novorozenečka - očekávance. Včera jsme hned vyzkoušeli odpolední spaní. To bylo v pohodĕ. jenže večer Mářa přišla na to, že se z postýlky dá slézt (což dosud nešlo kvůli plaňkám okolo), otevřít si dvéře, přibĕhnout do obýváku a "hihihi, tady mĕ máte."
No a včera jsme udĕlali obrovský skok kupředu. Mařenka si (témĕř) sama a dobrovolnĕ sedla na nočník a komplet se vyčůrala (hovínko udĕlala takto asi před 2 dny, to jsem nemĕl ještĕ čas komentovat). To bylo slávy. Máma nebyla doma, šla do Motola na tecnickou s očekávancem, takže jsme se chtĕli předvést odpoledne, ale skončilo to kaluží v koupelnĕ. Tak nevím, jestli je správné toto publikovat, protože experiment se nepodařilo zopakovat, ale tohle jsou spíše pracovní poznámky, tak to se může, ba dokonce musí.


06.04.2005. Nočník, aneb marnost nad marnost
Občas se pokoušíme naučit Mařenku chodit na nočník, nebo si alespoň říct, že se chce čůrat a tak. Končí to kaluží na podlaze a mokrými punčocháči. Nočník jsme museli koupit nový, ten první Mája rozsekala, když ho tuhle vzteky odhodila z kanape na zem (ačkoli byl plastový). Na ten nový už tak zlá nebyla, jenom řekla 'nenene', zasunula ho pod skříň a prstíčkem mu zahrozila řkouc 'tytyty', což poslední dobou dĕlá na všechno(y) okolo. Takže pokračujeme v plenkách.
Taky nás s mámou má pojmenované. Táta je 'momáš' nebo 'mu ááš' (jak to zrovna vyjde), máma je 'ma i na', Mařenka je 'ma u ška', břišní mimino je 'a ši šek', ojedinĕle 'anička', jinak 'mimi'.
No, a čím mĕ Mářa naposledy nadchla: dostali jsme jednou od Adélky Panošovic takovou skládačku. V podložce jsou vyřezána místa, kam lze přesnĕ zasunout kohouta, slepici, slepici snášející vajíčko (tváří se při tom fakt vĕrohodnĕ), vajíčko, kuře, kuře líhnoucí se atd. Mářa naprosto přesnĕ zastrčila veškeré nalezené kousky. Dva chybĕly...


18.03.2005. Tak už je tu jaro
ve své nejprudší podobĕ. Vyrazil jsem koupi autosedačku pro našeho očekávance. Sluníčko pod mrakem, já jen tak v triku, ptáci řvou, u kvĕtinářství lezou hyacinty ze svých kelímků, na stromech pučí pupence (mnĕ taky jeden vypučel, ale skončil na zrcadle v koupelnĕ), do toho si poskakuji se sedačkou v ruce a tĕším se na toho mrňouse, co si v ní bude hovĕt. Tomuhle se říká euforie !


09.03.2005. Zimní dovolená
Tak jsme si byli užít zimy v Albeřicích. Spolu se Sárou a jejím rodičovstvem jsme vyráželi na sáňky a boby, vybudovali jsme úžasný tobogán hned vedle chalupy a jelikož sníh nebyl vůbec vhodný k uplácání čehokoli, prolévali jsme to vodou, až vznikla perfektní ledová bobová dráha. Pak to přikryl čerstvý prašan a holkám se to moc líbilo. Mařenka je dost citlivá na sluníčko (to má po tátovi), a tak ocenila černé brýle, ve kterých vypadá jako polárník, viz fotky, které dodám. Ke konci už se holky, jinak velké kámošky, už docela praly, asi si lezly na nervy, spíš to ale bylo kvůli hračkám. Příštĕ tohle musíme synchronizovat a všechny plyšáci a autíčka musíme zdvojit (anebo nebrat). Jináč Mářa krásnĕ opakuje všechna slovíčka do tří slabik délky, možná občas i delší, Sára, která je o mĕsíc starší, ji taky nĕčemu naučila, takže dovolená to byla zdařilá, táta je otlučený jako píšťalička (z tobogánu) a ještĕ včera ho bolely ruce od lopaty.


04.02.2005. Nĕjak ty zápisy řídnou
Zrovna včera jsem si tak povídal, že v nĕkterých kapitolkách kopíruji příručky o zdravém vývoji dítĕte. Tuhle jsem koukal na plakát s touto tématikou a to, co by Mája mĕla dokázat v 18 mĕsících vĕku, snadno předvede. V padesátých - sedmdesátých letech by z ní mĕli radost, mazala by do týdenních (nebo mĕsíčních) jeslí a máma do háku. Švejcarova škola by vzkvétala komunizmus by se budoval a Matĕjček by mĕl dalšího deprivanta do studie.
Jejej, kam jsem se to dostal ? Jo: Mája se každou chvíli jde pomazlit s máminým břichem (občas k nevelké máminĕ radosti, ten vnitřní prcek se začíná významnĕ projevovat) na na dotaz, jestli to bude Anička nebo František, odpovídá 'František' se svou typickou výslovností. Nenechá se mámou přesvĕdčit, že by tomu mĕla říkat Anička. Asi si zavolala na genetiku a tam jí to vyslepičili. Ona Mářa s telefonem docela umí. Nejvíc se jí líbí, když to namačká tak, že se ze sluchátka ozývá 'tudydí, volané číslo neexistuje' , to může poslouchat donekonečna. Víc se jí zatím nepovedlo, možná ta genetika. Včera jsme se zrovna tahali o sluchátko. Mářa ho popadla a šla s ním do předsínĕ, zatímco já chytal telefon. Šňůra byla napnutá kolem dveří a Maruška si myslela, že jí bráním v tom, co chce se sluchátkem udĕlat (pokračovat do kuchynĕ), hroznĕ jí to dopálilo a místo drívĕjšího 'ne!' spustila nový obrat 'nenenenenene!' s docela slušnou kadencí.
Včera jsme se taky byli podívat v juldĕ fuldĕ na podmořský svĕt. Mařenka mĕla oči jak bambule od bačkor, jak se jí tam líbilo. Nám s mámou taky. Potĕšilo mĕ, že to není jen nĕjaká pouťová atrakce, jak je v tĕchto místech zvykem, ale opravdu (podle mĕ laika) kvalitní expozice. Korálové útesy, žraloci, vše témĕř nadosah, aniž bych se musel potápĕt na Filipínách s příslušným rizikem. Krásné odpoledne...


18.01.2005. Průzkumnictví
Mářa už před pár týdny přišla na to, že na výškové průzkumy se hodí přitáhnout si židli a vylézt na ni. Tímto se jí zpřístupnilo neskutečné množství předmĕtů hodících se k spolknutí, rozbití, či jen pouhému ocucání. Taky jsem se byl podívat, jak Mářa s mámou plavou. Natočil jsem mnoho krátkých videozáznamů, co mi jen foťáček dovolil, a doma jsem to poslepoval v šetiminutový velkofilm. Nejvíc se to líbí Máře.


23.12.2004. Každý den nové slovíčko
"Co bude ve večerníčku?" ááá-mi-nááá! (Pučálkovic Amina). "Co udĕlalo letadlo?" "Čáááru" No jasnĕ, z okna to tak vidĕla. A hlavnĕ to "r" je překvapivĕ srozumitelné. Už je to déle, kdy začala Mářa komentovat moje odchody z domova. Když to bylo večer: "vá vá vá" = táta jde zpívat. Ráno: "uíuí" =táta jde do práce (mínĕno do služby na záchranku, ale i jindy). Když jdeme na procházku: "dira - ba cha" a ještĕ do ní skočí, aby bylo jasno. Taky umí říct "prosím" a "čaaaau". Už je toho docela dost.


18.12.2004. Sourozeneček
Sourozeneček kroutí 20. týden nitrobřišní pohody. Protože ale je asi kapánek starší, než se zdá na ultrazvuku, vypustil do máminého obĕhu trochu víc HCG, takže mámu hnali na amniocentézu. Ale všechno dopadlo dobře, chromozomů má akorát, ale jestli XX nebo XY, to nevíme. A stejnĕ to bude František


30.11.2004. Sníh
Svatý Martin přijel na bílém koni a Mařenka to vyrazila objevovat. Poznala, že se z toho dá udĕlat koule, že se to dá jíst (jako všechno), že jsou v tom vidĕt ťápoty. Nejhezčí bylo, když to lítalo okolo. Píšu to se zpoždĕním, sníh zase zmizel, ale jakmile napadne, půjdeme stavĕt snĕhuláka. A vůbec nejvíc se tĕším, až pojedeme nĕkam na hory. To bude mazec!!


23.11.2004. 18 mĕsíců
Máře ještĕ nebylo (až pozítží), ale na technickou k paní doktorce s mámou zašli. 84 cm a 12 kg. Zase, chudinka, hroznĕ vyvádĕla, jen co uvidĕla paní doktorku a sestřičku. Jiné bílé pláštĕ jí nevadí, protože tuhle se byla ukázat u nás ve špitále a celkem se jí tam líbilo. Jenže tady každou druhou návštĕvu dostane nĕjakou injekci, která pak bolí. Dneska opĕt... holt to jinak nejde. Mářa je velice chápavé dítĕ, jen kloudnĕ promluvit, ale tohle zatím jde mimo ní. Jo, a zubů má 12.
(zdroj: SMS od mámy)


08.11.2004. Jak si povídáme
Ještĕ to nejsou úplnĕ slova, ale víme, o čem je řeč.
Třeba:
my:"paci, paci, pacičky, táta koupil botičky..."
Maruška:" a ma mi..."
My:" ...nka pásek za myší ocásek..."
Maruška:"...a ba bi.."
my:"..čka čepičku za tu černou slepičku.."
Maruška:"...a de de..." atd.
Pak Mařenka vztyčí ukazováček a řekne "ti ti ti", což nutí odpovĕď "ty to budeš platiti, ale to je jiná písnička. Asi jako přídavek. Včera jsem se Máři ve 20:00 zeptal: "..a kdo půjde spát? " Mařenka ukázala na sebe a řekla "Ma", což značí Mařenka. "Už je moc hodin", říkám. "Aňiňi" slyším v odpovĕď, což značí "hodiny"


21.10.2004. Little Resusci-Anne, aneb pořád se nestačím divit
co už ta naše holka dovede. Jemná motorika, zdá se, pomalinku vyzrává. Tuhle jsme vyhrabali hračku, medvĕda, který se skládal z hlavy, čtyř kroužků a podstavce, na který se kroužky navléknou a vše se ukončí hlavou. Mářa to poskládala a nakonec tomu nasadila medvĕdí hlavu. Sklidila potlesk. Ovšem, co ji nejvíce zaujalo, byla resuscitační andula, takový ten model k nácviku dýchání z úst do úst a masáže srdeční. Mařenka masírovala tak, že si sedla obkročmo na hrudník a hopsala na tom. Fakt to mĕlo účinek, andula cvakala kontrolkou, že je jako správnĕ masírováno. Pak tomu dávala pusinku a dĕlala "fffff", protože jsem si to před ní zkoušel (dýchání z úst do úst). Když jsem tu potvoru uklidil, spustila Mářa srdceryvný řev. Asi, chudinka, myslela, že dostala další hračku, ale já to mám jenom půjčené. Máme z toho pár fotek, musím zase aktualizovat galerii.


05.10.2004. Sourozenec na cestĕ
Tak už je to potvrzené. Mářa bude mít tak přibližnĕ od kvĕtna sourozenečka. Už ví, že je v bříšku, protože mu dĕlá "malá, malá" a dává mu pusinku, ale nejspíš to pochopí, až bude sourozeneček venku. To jsem na Marušku zvĕdavý. Když to bude František, bude to mít dobré (František). Jednou ocení (tak ve 30 letech), jak to bylo super mít starší ségru. Mařenka se ráda druží s ostatními prcky, ale brácha bude nĕco jiného. Když to bude Anička, taky dobře. Holčička je takové mimino kompakt, nic z toho nevisí, čůrá pĕknĕ pod sebe a neoprudí se tak snadno. No, a dvojčata vyloučil ultrazvuk, ačkoli z praxe vím, jak se tyhle zobrazovací metody mohou seknout. Tedy vlastnĕ ne zobraovací metody, ale ten, kdo to odečítá. Třeba já jsem si ty dvojčata odečetl z ruky. Možná kdybych o tom vykládal Martinĕ před nĕjakými 10 týdny, tak by to byla dvojčata, ale Martina na tyhle různé horoskopy a vĕštĕní zaplaťpámbu nevĕří.


17.09.2004. Houpací kůň
Mařenka je posedlá po veškerém houpání. Včera lítala mezi futry asi 1/2 hodiny. Když jsme ji sundali, začala vyvádĕt. Na dotaz, zda chce ještĕ houpat, kývla hlavou a řekla "ano". Taky umí "ne", a to velice rezolutní NE. Pak se vyvalí na kanape břichem vzhůru a s blaženým úsmĕvem čeká, že ji začnu lechtat, nebo tak nĕco. Když to ale začnu dĕlat, spustí křik. Pĕkná potvora...
Teď má dřevĕného houpacího konĕ. Už z nĕj dvakrát spadla, ale šikovnĕ. Padat z konĕ se musí umĕt. Kůň je to bytelný, ten bude ještĕ pro vnoučata.


07.09.2004. ...tak to vypadá
že Maruška bude mít sourozenečka. Zatím se projevil jenom proužkem na gravitestu...


25.08.2004. Dovolená
Tak už jsme doma, pobyli jsme 3 tydny v hájovnĕ u Malče, chodili na houby, které víceménĕ nerostly, Mařenka zdatnĕ houbařila, našla nĕkolik hořčáků a pár prašivek. Zajeli jsme na různé okolní pozoruhodnosti, například Churáňov, Javorník, Kašperk, Rábí, koupalištĕ v Rohanovĕ, no prostĕ krásná dovolená. Mařenka vyrážela pozorovat ovečky, dokonce vidĕla, jak se ovečky stříhají. Pár fotek visí v galerii. Slovník: ano, ahoj, mňam a mňau (lze rozlišit), máá (=ovečka), hopi (kobylka apod), kyky (kohout), zzzz (stříhání oveček, táta se holí). Fráze: zzz neni (=ovečky , co byly stříhané, už jsou v ohradĕ). Kromĕ tohoto růstu se Mářa taky pĕknĕ vytahuje do výšky a už má nové botičky, protože ty staré jednak prochodila, jednak z nich vyrostla.


30.07.2004. Uklízení
Mářa zase na nĕco přišla: byvši přebalena vzala použitou plenu, otevřela si v kuchyni skřínku, kde je odpadkový koš (tam to zná, furt tam leze somrovat), zvedla víko od koše, dala do koše plenku a víko na to položila zpátky a ještĕ na nĕj párkrát plácla ručičcou, aby to náhodou nevylezlo ven. To vše mi ještĕ jednou předvedla na požádání, když jsem přijel z práce. Horší je to s jejím zahradničením v pokojovém rostlinstvu. Hlínu po sobĕ nezamete, ačkoli dostala darem košťátko s lopatkou. Naopak začala košťátkem vymetat hlínu z kvĕtináče ven. V pondĕlí vyrážíme na 4 týdny na dovolenou, budeme se povalovat na Šumavĕ. Už se moc všichni tĕšíme.


26.07.2004. Weekend v Čilci
Tak jsme byli v sobotu a v nedĕli u našich úhlavních přátel v Čilci. Maruška objevila králíka v králíkárnĕ, záhy poté rybíz a dopadlo to tak, že chodila krmit králíka rybízem. Jestli si vzal, nevím. Moc se jí tam líbilo. Pak objevila kočky a koťata. Ty potvory si před ní lehaly břichem vzhůru a nechaly si líbit úplnĕ všechno. Stejnĕ tak vlčák Archibald. Vlašťovky, tryskáče, zážitků spousta. Maruška už zvládne témĕř všechny terénní nerovnosti, aniž by se svalila.


22.07.2004. Táta jezdil s autíčkem II
...a je po autíčku a málem i po tátovi. Naprostá blbina. U nás v ulici se leta parkuje na okraji asi osmimetrového strázu. Tak tam jedno odpoledne pomalinku zajíždím, asi jsem se "ušlápl" , autíčko se vzepjalo a sletĕlo se mnou dolu tĕch 8 metrů přímo na čumák a pak na střechu. Jen jsem dal ruce z volantu. Se mnou v tom NAŠT�STÍ nikdo nesedĕl a dole zrovna taky nikdo nebyl. Spočítal jsem kosti, vytáhl klíček ze zapalování, odepnul pás a nĕjak jsem se vyplazil ven. Vidĕla to moje žena Martina a byla z toho, chudák, úplnĕ šílená. Hasiči se divili, jak to, že jsem venku a vcelku. Tohle se stalo před týdnem a už jsme to celkem setřepali. Nejlegračnĕjší byl článek ve večerní praze, podle kterého prý moje žena pronesla nĕkolik ironických poznámek. V Blesku jsem to naše autíčko vidĕl poprvé zespoda a v mladé frontĕ zezadu. Holt okurková sezona...


08.07.2004. V Adršpachu
Vyrazili jsme na vylet do skalniho mesta. Jelikoz nejsme znalci, stalo nas to vstupne (da se tam vlezt jinudy), parkovne (o sto metru dal je to gratis) a nervy (sezona a svatky). Maruska nemela cestou zadne piskoviste, ackoli pisku je tam dost. Ale skaly byly pekne, videli jsme i Milence, kteri ale z jednoho pohledu vypadaji spis jako svedska trojka. Nejvic se Mare libilo naproti v lese, kde nebyly stada ruznych pionyru a jinych skautu. Proste zadny supermarket s multiplexem. Jen krasny vyhled na skaly...


07.07.2004. Na Kačáku ve Vrchlabí
Tak Maruska poznava dalsi podobu vody. Sedi v pisku a pozoruje okoli, nozickama caka ve vode a likviduje stavby z pisku, ktere kolem ni vytvarime. Barva jeji kuze ostre kontrastuje s okolnim osazenstvem. Pod naterem, ktery ma na sobe vsak ke zmene zabarveni nedojde...


01.07.2004. Mazlení s tátou
Uplne jsem se zapomnel pochlubit: Maruska mi dala pusu! Mazli se se mnou od te doby, co je odstavena, ale pusinka je pusinka. Zitra vyrazime na dovolenou, dnes jsem ve sluzbe, vsichni jsou zatim zdravi a koukaji na fotbal. Kez by to vydrzelo...


22.06.2004. Rallye Kočárek III
Tentokráte od Malovanky k Markétĕ a zpĕt s jednou rychlostní zkouškou okolo rybníčků. Částečnĕ se podařilo synchronizovat spánkové požadavky obou jezdců. Počasí promĕnlivé, ale padlo snad jen pár kapek, jinak pohoda. Další ročník bude na Vyšehradĕ.


13.06.2004. Táta jezdí autíčkem...
Ze zarytého a chvílemi témĕř militantního cyklisty se stal motorista... Nojo, na kole bych ty svý holky neuvezl. Marušku samotnou ještĕ jo, ale i s mámou a Aničkou (plán) a Františkem (kdyby) už by to bylo horší. Takže jsme od našich přátel koupili kombíka fordku a Marušce do toho královské posezeníčko od Maxi-kozy, a vyrazili na Slivenec.
Pochopil jsem, jak může trochu silnĕjší auťák nĕkomu dorovnávat scházející centimetry tĕlesných proporcí. To jsem se rozjíždĕl do kopečka a z předposranosti (aby mi to moc necouvlo na toho za mnou) jsem trochu víc polechtal plyn. No, to byl zvuk! Oblaka kouře z pneumatik a můj podpis na asfaltu ! Jenže tady to bylo kvůli mojí blbosti.
Když jsem byl militantní cyklista, svolával jsem na takovéhle cvoky hromy a blesky a ještĕ nĕco daleko horšího, a teď to dĕlám sám. A tak je to se vším.
p.s. Dneska jsem jel do služby a ani jednou negumoval.


07.06.2004. ...nikoli zoubky, ale nemoce
...tak to nebyly zoubky, ale 6. nemoc. 4 dny teploty a potom vyrážka, rýmička a kašlíček. Maruška chrchlala jako kdyby hulila 20 cigaret dennĕ. V noci furt u mámy, určitĕ jí nebylo dobře, hlásek připomínal příklepovou vrtačku prodírající se železobetonem, takže jsme nespali nikdo. No, už je to lepší, byli jsme na špacíru, ale Mářa by se furt vĕšela na mámu, takže jednu chvíli visela za nohu z kočárku a řvala, až se všichni okolo ohlíželi a docela se bavili. Tak jsem vyrazil sám, Martina šla do krámu, Mářa ještĕ chvíli vřískala, pak usla a když se probudila, byla z ní zase naše Mařenka, samej úsmĕv. Odvykačka od visu na mámĕ se částečnĕ povedla.


31.05.2004. Další zoubky...
Tak se klubou další přibližnĕ čtyři mlíčňáky, už jich bude deset. Takže ještĕ jednou deset a bude to venku všechno. Horší je, že se ty zoubky chovají jako nĕjaká choroba. Teploty a jedno blititíčko. Po paralenu to bylo trochu lepší, Mářa se vydala na cesty po bytĕ, tentokráte již po zadních, a to velice pĕknĕ, otočí se na místĕ, aniž by si zakopla o druhou nohu, ale to už jsem psal. Pak zase vítĕzí klubající se dentice atd. Nadĕlila si Mářa to chození k narozeninám, to je hezký dárek.
Zoubky zaútočily po vysazení mateřského mléka, teď už budou potřeba...


30.05.2004. Oslava 1. narozenin
Tak se to u nás včera sešlo, všichni prarodiče a jedna praprarodička. Maruška mĕla na sobĕ (poprvé v životĕ a nadlouho naposled) šatičky a předvádĕla chůzi po zadních. Už se umí otočit, aniž by spadla. Pak jsme přinesli dort se svíčičkou, Maruška hned ošahala plamínek a začala zkoumat ozdoby na dortu, pak si hrábla a strčila to do pusy. Moc jí to chutnalo.


25.05.2004. První narozeniny
1217689706 Marušce je dnes rok. To to uteklo. Včera jsme s Martinou vzpomínali na to, jak Martina vyrazila do porodnice už v pátek v noci, já tam za ní přijel ze služby, ale jeli jsme domů, protože to byl planý poplach, pak jsme vyrazili v sobotu na špacír, bylo krásnĕ a zrovna začínaly ty loňská horka, potom večer se Maruška začala ozývat, tentokráte již doopravdy a v nedĕli nad ránem jsme vyrazili, Martina sanitkou, já si chytil taxíka a byli jsme v porodnici skoro stejnĕ. Dneska jsem si vzpomínal zase já, jak jsem se před rokem začal mĕnit z kluka na tátu, přesnĕ jsem si vzpomnĕl na všechny svoje pocity, no, bylo to super. Maruška dnes byla dopoledne na technické, uspĕla (ty emise jskou trochu horší, ale co se dá dĕlat, to je palivem...). Pak jsme byli na špacíru, oslavy budou až v nedĕli. Mnĕ to tak i přišlo lepší, protože jsem mĕl čas na vzpomínání a ty pocity...
Co už Maruška umí: dnes udĕlala v kuse asi sedm kroků, než sebou švihla. Paní doktorka to do techničáku zapsala jako chůzi. A Maruška přestala být kojencem a je z ní batole, a to doslova, protože s máminým mlíkem je utrum, teď je na řadĕ nĕjaký sourozenec. Tak uvidíme...


20.05.2004. Na špacíru s tátou
Maruska konecne usnula par metru od domova, byli jsme na spaciru... co ted? Chodit semi uz nechce, tak jdeme na pivo do zahradni restaurace. Co je vubec noveho, krome toho, ze za 4 dni bude Marusce rok? Tu a tam samostatny krucek bez opory, co se ale velmi rozviji, je osobnost ty nasi holky. To je neco uzasneho, jak to jde rychle...


13.05.2004. Sami doma s tátou - pokračování
...včera jsem to nedopsal, mobil mi odmítal pokračovat ve psaní, tak jsem to poslal, ale pak už se Maruška začala budit. Napřed se na kanapi přesunula ke šňůře od lampičky se slovy "ne ne ne", takže jsem přesnĕ vĕdĕl, co bude chtít dĕlat (tahat za šňůru). Pak se postavila na zadní a chvíli šlapala zelí, ale z místa se nehla. Pak jsme stavĕli vĕž, hráli si s balonkem (odcizený v Šeberovĕ), to ji teď baví nejvíc (dá se vzít celý do ruky), taky s ním hrajeme skořápky (na třetí pokus ze tří ho vždycky najde). Pak se máma vrátila a když vidĕla, jak se nám vede, odbĕhla ještĕ cosi zařídit. No prostĕ pohoda... a ten zatracený mobil mi to odmítl zaznamenat.


12.05.2004. S tátou sami
Dnes jsem zustal doma maje volno po sluzbe.Martina sla hned rano do autoskoly. Maruska ji pak obcas vyrazila hledat po byte, snedla par lzic kase, dolezla k houpacimu kreslu s jasnou predstavou, co ma nasledovat. Tak jsem ji tam posadil, pak jsme si tam sedli oba a Maruska usnula. Ted lezime vedle sebe na kanapi, Mara odfukuje, ja uz precetl National Geographic, popadl mobila a bez hacku a carek zkousim popsat tu pohodicku, co tu vladne. Kasicka je z bananu a jogurtu, k tomu voda z flasticky od jupiku, ...


08.05.2004. Šeberov, rok poté
Opĕt jsme se vypravili k našim přátelům do Šeberova. Mám jednu fotku, kdy držím dvoutýdenní Marušku v náručí před necelým rokem na téže zahradĕ. Letos nás Martina vyfotila, jak jedeme s Maruškou naloženou v kolečku na obhlídku zahrady a na houpačku. Maruška okamžitĕ nalezla způsob, jak se na houpačce houpat, což mnĕ trvalo dost dlouho. Vzpomínám si, jak kdysi na pouti v Poniklé jsem šel na houpačku, stálo to asi tak tři koruny, nasedljsem dovnitř a houpačkář do mĕ strčil. Chvilku se to kejvalo, ale dál nic. Připadal jsem si dost hloupĕ a nikdy už jsem pak na takovou vĕc nevlezl asi až do mých 10 let. Mářa je naštĕstí po mámĕ. Jsem zvĕdavý, co bude referenčním foto ze Šeberova za rok.


05.05.2004. Čuník na baterky
Dostal jsem k narozeninám od mé ženy Martiny úžasnou vĕc. Čuníka na baterky. Růžová chlupatá potvora, která když se zapne, chvilku se šourá, pak se zastaví, chrochtá, vrtí rypákem a ocáskem. Moc se mi to líbilo, ale Maruška úplnĕ vřískala blahem.


01.05.2004. ZOO
Tak jsme včera uspořádali rodinný výlet do ZOO. Marušku to zkraje moc nebralo, lední medvĕdi línĕ leželi v polostínu, pozdĕji už byli zalezlí úplnĕ. Gorily jí však zaujaly. Co se jí však líbilo nejvíce, byl jeden mops, který se sem taky přišel podívat se svou rodinkou. Pak jsme se šli podívat na slony, ale ti byli taky zalezlí ve svém betonovém bydlení. Maruška byla ale zdĕšená, neplakala, ale celá se rozklepala. Tak jsme radĕji vypadli. Možná ji vydĕsily zvuky, co sloni vydávají a které normálnĕ nejsou slyšet, protože jejich kmitočty jsou pod prahem našeho vnímání, ale Mářa má ouška citlivá, tak je možná slyší. No a žirafy jsme vidĕli taky zdálky v jejich novém ranči za silnicí. Fotečky jsou v galerii v nové složce.
Maruška už umí stát bez opory a tu a tam udĕlá pár kroků. Pak si všimne, že se ničeho nedrží, v lepším případĕ si kecne na zadek a v tom horším padne na nos a řve.


26.04.2004. 11 mĕsíců
Tak nám pomalu slábne rýma, chvíli to bylo i na odsávačku do nosu, kupodivu se Maruška tolik nevzpouzela, protože vĕdĕla, že se jí bude líp dýchat. Zato si však zvykla, že dostane mlíko od mámy prakticky vždycky, když si řekne. Takže si říká.
Jo, abych nezapomnĕl: Marušce bylo včera 11 mĕsíců. Začíná chodit ve "visu" za ručičky. Občas se pokusí vykročit sama, ale končí to vždy pádem na nos.


23.04.2004. Sedačka na kolo a helmička
Jestli jsem se nĕkdy na nĕco hodnĕ tĕšil, tak na okamžik, kdy můj potomek usedne na kolo. Včera jsme Marušce koupili kolosedačku Hamax. Pak jsme vyrazili pro helmičku, takovej blembáček pro Mařenku. Tu ještĕ nemáme, protože takhle malinké se sice vyrábĕjí, ale zrovna nĕjak nejsou, nebo co. Problém bude dostat blembáček na hlavičku a zapnout řemínek. Pak už si to nesundá. V sedačce se Máře líbilo (v obýváku). Dĕlali jsme "takhle jedou páni" atd. Až bude helmička, splní se mi další sen...


13.04.2004. Jak na bourání vĕží
Včerejší vĕž, co jsem Marušce postavil, vydržela až do rána. Mářa se asi bála, že zase dostane kyblíčkem do hlavičky. Ale vyzrála na to. Postavila se ke své stoličce, opřela se do toho a rozjela se proti vĕži. Řach ! A bylo po vĕži, maruška zvítĕzila pomocí moderní techniky.


12.04.2004. Bourání vĕží
Dnes jsme si udĕlali velkovýlet, z Podolí přes Újezd nahoru na Petřín Kinského zahradou přímo skrz porosty divokého česneku (nebo co to je, ale voní to stejnĕ), pak kolem hvĕzdárny na Pohořelec a zpátky. Maruška hbitĕ poznává ptactvo (pípí) a psy (haf) a všechno, co visí, jako například osvĕtlení na mostĕ (hoou). Doma pak bouráme vĕže.
Abych to vysvĕtlil: od chvíle, kdy Maruška objevila chůzi po čtyřech, baví ji shazovat, bourat, vytahovat cokoli odkudkoli. Takže postavíte-li na sebe víc jak tři kostky, přibĕhne k nim a zboří to. Dnes jsme se pustili do složitĕjší konstrukce, do které jsem zakomponoval kyblíček, kelímky a dva míče (vše lehké, zranĕní vyloučeno). Pak jsem přidal molitanové kostky s chrastítkem uvnitř a bylo hotovo. Mářa to zahlédla, pustila se mámina prsu, rozebĕhla se, aby provedla, co umí. Tĕsnĕ před vĕží se zastavila a s údivem pohlédla nahoru, fakt to mĕlo přes metr. Řekla nĕco, co znĕlo jako jooo, plácla do toho a bylo. Podruhé jsem to trochu nedomyslel, kyblíček byl ve vyšším patře, takže to Marušku trochu kleplo do hlavičky, ale nic se nestalo. K další stavbĕ mĕla trochu respekt, zkoušela do toho napřed strkat nĕjakou jinou hračkou. Vĕž byla tentokrád docela pevná, Mářa do toho vždycky píchla, přivřela oči a zacouvala. Nakonec to porazila a odebĕhla nĕkam za roh přesazovat kytičky. Tak jsem si hrál s kostkami, ale jakmile byly tři na sobĕ, kde se vzala, tu se vzala Mářa a celé mi to zrušila.
Abych z té naší holky nedĕlal jen destruktorku. Občas se snaží dát jednu kostku na druhou, ale zatím jí brání nedokonalá jemná motorika. Ale to se poddá. Zatím si kostky cpe do pusy a pomáhá si jimi v artikulaci.


09.04.2004. Chodítko
Maruška používá svůj stoleček-židličku jako chodítko. Postrkuje to před sebou, dává při tom nohu před nohu a vypadá to jako chůze. Taková dost vratká, ale za chvíli už to půjde.


07.04.2004. Jarní výlet
Byli jsme se s Maruškou a partou kamarádů v sobotu projít z Mníšku od Brdy přes Černolice do Řitky. Pršelo až na konci. Mářa prozkoumala trávu, mravence a všude bylo kití, neboť malé smrčky nápadnĕ připomínaly araukárii, kterou naše malá zahradnice opečovává u nás doma.



dum
juhele@nedele:~$ how_are_things_in_oskorinek
Cloudy, 11°C
juhele@nedele:~$



Obec OskořínekObec Hrubý JeseníkTJ Sokol OskořínekZŠ Hrubý JeseníkBabiččina kuchařka
Bylinky pro koně

mapa


juhele@nedele:~$ my_php_ddate
Today is Boomtime, the 5th day of The Aftermath in the YOLD 3183. Celebrate Maladay.
juhele@nedele:~$




Martina, Maruška, Anča a Tom Juláci & zvířata
tomas.julak@gmail.com